Když jsem si přečetl informace zveřejněné serverem Seznam Zprávy týkající se bývalého ředitele Stiborka, začal jsem je prověřovat. Následovalo setkání s panem Stiborkem. Výsledkem tohoto jednání byla jeho rezignace, necelé tři dny od zveřejnění textu. Asi jsem totiž stále ještě více lékař než politik, kterého by si možná někteří novináři představovali. Pacienta také nebudu léčit podle toho, co o něm psaly noviny, ale po tom, co jej vyšetřím.

Po rezignaci ředitele Stiborka přešlo řízení nemocnice na jeho statutárního zástupce. Na rozdíl od řady redakcí tuzemských médií si na ministerstvu nečtu v policejních spisech jako v otevřené knize a nemám věšteckou kouli. Tudíž jsem nemohl o jeho prošetřování vědět. To je věc orgánů činných v trestním řízení. Mou odpovědností je zajistit, aby situace v IKEM neměla dopad na pacienty. To je pro mě to hlavní a podle toho postupuji. Proto jsem řízením nemocnice dočasně pověřil Helenu Rögnerovou, vrchní ředitelku sekce pro ekonomiku a zdravotní pojištění Ministerstva zdravotnictví.

Závěrem jedna principiální poznámka: Ministr zdravotnictví má velkou moc. Může jedním podpisem jmenovat či odvolat hlavu přímo řízené organizace a nemůže mu nikdo nic. K takové moci je třeba přistupovat s pokorou a já tak činím. Rozhodně nebudu vyhazovat lidi z práce pouze na základě novinového článku, jakkoli by si tak mnozí přáli. Jak říkám, jsem vědec, lékař a politik, který se rozhoduje na základě faktů. Nic na tom měnit nebudu, i když vím, že bych to v takovém případě měl u některých médií o poznání jednodušší. Jenže cesta, která se jeví být snadná, nemusí být vždycky ta správná.

„Trestuhodná nemotornost“? Takové zhodnocení si může dovolit skutečně jen někdo, kdo nenese žádnou zodpovědnost.