Děkuji, pane předsedající. Ten lékový záznam a elektronický recept vznikaly ruku v ruce. Já, když jsem si dohledával, jak před deseti, dvanácti lety vlastně o tom byly první debaty v Parlamentu a v odborných komisích, tak zdůvodněním vzniku elektronického receptu byl právě lékový záznam. Aby mohl být lékový záznam, musel vzniknout elektronický recept. A ne naopak. To znamená, přijde mi ne úplně šťastné, abychom teď debatovali o tom, jestli lékový záznam má být, nebo nemá být, když elektronický recept vlastně vznikl proto, aby mohl být lékový záznam.
Ale naprosto rozumím tomu, že lékový záznam je nějaký systém, kde jsou archivovány léky. Padlo tady opakovaně, že ne všechny. A stran těch alergií, které zmínil prostřednictvím pan předsedajícího pan předseda Bartoš, tak ty tam samozřejmě nebudou, že. Nebudou tu také alergické reakce na jodové kontrastní látky. Tak já se z lékového záznamu nijak nedozvím to, že pacient měl alergickou reakci na jodovou kontrastní látku a byl třeba v kómatu a museli ho resuscitovat. Prostě proto, že jodová kontrastní látka tam v tom lékovém záznamu, že ji dostává, nebude. Nebude tam ani jaký typ jodové kontrastní látky. A vy, kteří jste zdravotníci, dobře víte, že alergické reakce na jodové kontrastní látky, ale i na jiné kontrastní látky, třeba na magnetické rezonanci, jsou extrémně časté.
Stejný problém je podání radiofarmak a tato informace je samozřejmě důležitá pro provádění vyšetření. A bohužel pacient z nějakých důvodů si nepamatuje, jakou jodovou kontrastní látku dostal a maximálně si pamatuje, že nějakou dostal. Ale rozhodně si nepamatuje, jaký to byl typ kontrastní látky. A tuto informaci z lékového záznamu nezjistím. Někdy třeba v budoucnu ano, ale teď ne. Já bych ji považoval za závažnou.
To, co z ní ale zjistí záchranář, což já nejsem, ale jsou to někteří z kolegů tady - a týká se nás všech tady tato situace - je to - a opakovaně to tady zaznělo, já to jenom zopakuji - že v případě, že dovezou nemocného - zákon přijímáme kvůli občanům, drtivá většina občanů nejsou zdravotníci, nejsou lékaři - tak pokud tohoto člověka přivezou v bezvědomí, nemůže komunikovat, tak z lékového záznamu zjistím, ani ne jaké má interakce, jako spíš to, jaké léky bere a tím pádem snadněji můžu určit, proč je jeho stav takový, jaký je. Zda se třeba nejedná o komplikaci chronického onemocnění, a tak dále. Proto bych se velmi přimlouval, aby ten přístup do lékového záznamu měl už ten, který první přijde v kontakt s tím pacientem. Navazuji na ten dotaz, který tady prostřednictvím pana předsedajícího měla moje předřečnice.
Co je ale daleko větší skupina pacientů, jsou ti, kteří přijdou k tomu lékaři a nejsou v bezvědomí, komunikují a normálně se s lékařem baví. A tady mám třetí problém nebo nejasnost. Co tedy bude dominantní? Informace v lékovém záznamu nebo informace od pacienta? Já ani teď neočekávám, že tyto dotazy budou teď zodpovězeny. Jednak na to asi není prostor v těch dvou minutách, které pan ministr na odpovědi má. Já je všechny zformuluji do interpelací, které zítra písemně podám a budu chtít od pana ministra písemnou odpověď.
Ale zatím jsem opakovaně ubezpečován právníky Ministerstva zdravotnictví - to tady nezaznělo, pokud se mýlím, pokud mě informovali špatně, budu velmi rád, když se to dozvím - ale jsem zatím informován, že hlavní a závazná je informace od pacienta. To znamená, když mi pacient řekne ne, v lékovém záznamu tento lék sice je, ale já ho neberu, tak je podstatné, co řekl pacient. A naopak, když pacient řekne - no já sice tento lék v lékovém záznamu nemám, ale já ho beru, tak je zase podstatné to, co řekne pacient.
To znamená, že i z tohoto důvodu ty informace v tom lékovém záznamu jsou sice pomůckou u akutních stavů, ale nejsou žádnou modlou, nejsou žádným dogmatem. Protože z mého oboru radiologa, z oboru nukleární medicíny, se z lékového záznamu nedozvím lautr nic - (Námitky od předkladatele.) - no nedozvím, protože je tam prostě nemám ty léky, o kterých potřebuji vědět.
Z pohledu lékaře, ke kterému přijde pacient, který není v bezvědomí, tak je pro mě podstatné, co řekne pacient. Já to mohu porovnat s lékovým záznamem. A když se do lékového záznamu nepodívám, vykašlu se na lékový záznam a budu postupovat jenom na základě toho, co mi řekl pacient, tak jsem opakovaně ubezpečován legislativci Ministerstva zdravotnictví, že nejsem a nebudu vystaven žádnému postihu, protože podstatné je, co mi říká pacient a lékový záznam je něco navíc. Je to nějaká pomůcka.
A já tu pomůcku opravdu velmi vítám v případě pacientů v bezvědomí a v případě pacientů, kteří nemohou s lékařem komunikovat. Ve všech ostatních případech je podstatné, co se dozvím od pacienta, protože to je závazné. A takto dostávám opakovaně informace, tak to tady říkám desetkrát, protože to tady zatím nikdo takhle jednoznačně neřekl. Takže rozdělme to na dvě skupiny, bezvědomí a ten zbytek. Zbytek, co mi řekne pacient a do lékového záznamu se vůbec dívat nemusím.
Pokud bych se chtěl bavit o technikáliích, tak samozřejmě jsou recepty, které se stále vyplňují písemně. Ad usum meum, moje vděčné téma, které do dneška není vyřešeno, ale mě to netrápí a vnitřně jsem se s tím smířil. A tyto léky, které jsou písemně, se samozřejmě do lékového záznamu dostanou jenom velmi obtížně. Pokud je tam zapíše lékárník, tak ano. No, ale jinak se tam nedostanou.
Ale tohle bych opravdu nepitval. Nepitval bych tam, jestli se tam dostanou všechny léky, jestli se tam nedostanou všechny léky. Já bych se soustředil za sebe opravdu na dvě zásadní věci. Pacient - protože ten lékový záznam se pak vždycky týká pacienta. Týká se každého z nás, protože každý z nás je pacient. Někteří o tom už ví, někteří o tom zatím neví. Ale každý z nás je pacient.
Tak buď ten pacient je v bezvědomí - a pak tady zaznělo od poslanců z koalice i z opozice, lékařů i nelékařů, zdravotníků i nezdravotníků - u takového pacienta každá informace, kterou získám z elektronického systému, je užitečná. Já tu informaci mohu získat z nemocničního informačního systému, ale způsob získání té informace je extrémně komplikovaný, složitý, není na to čas. Pokud budu mít jednoduchou cestu, jak klik, klik, zjistím, jaké pacient bere léky, bude to výhoda, abych mohl v té chvíli zasáhnout.
Ve všech ostatních případech, kdy se bavím s pacientem, nemusím se dívat do lékového záznamu, není podstatný lékový záznam, protože podstatná je informace od pacienta. A tak ta informace z ministerstva, z legislativního odboru, opakovaně zaznívá.
Čtvrtý problém, který mám, nebo nejasnost. A ta se týká toho odhlašování, přihlašování. Mně principiálně vadí, jakýkoliv systém. Je jedno, jestli je to lékový záznam, jestli jsou to bankovní služby, jestli je to cokoliv, kde ten, kdo ho zřídí, vymýšlí nějaký komplikovaný trik, abych se z něho nemohl jednoduše odhlásit, nebo, abych se do něho nemohl jednoduše přihlásit. Principiálně to ve mně budí vždycky nedůvěru a vadí mně to. A to je to, co vyčítám tomuto systému. Podle mne je nesmysl, aby se postupně občané přihlašovali, protože to bude dlouhodobá cesta, nešťastná cesta a zbytečná. Ale je potřeba, aby existoval nějaký jednoduchý způsob odhlášení pro ty, kteří se odhlásit chtějí. A současně běžela kampaň, za kterou musejí být především zodpovědní všichni zdravotníci. Nedělejte to, je to ve vašem zájmu zůstat přihlášen. Ale dobře, je skupina pacientů, skupina lidí, kteří prostě nikde figurovat nechtějí. Tak proč jim to maximálně nezjednodušit, když se odhlásit chtějí, tak se odhlásí. Myslím si, že to zjednodušit šlo.
Poslední bod, a tam jsem naprosto zmaten a bohužel nebyl dostatečně diskutován, je to léčebné konopí. Léčebné konopí, byť je to něco, co pořád vytahujeme, tak je prostě jeden z mnoha léků, ano, v tomto případě je to konopí a je léčebné, ale je to jeden z mnoha léků, je to lék, není to podpůrný prostředek, není to ani výživný prostředek, ale je to lék. A naprosto mně není jasné a nejsem schopen na to přijít, proč zrovna jenom tento jediný lék je součástí tohoto zákona, proč jeho schvalování nefunguje stejným způsobem jako u všech ostatních léků, které jsou paliativní, které léčí symptomy, protože toto je lék, který se používá v paliativní medicíně, v medicíně symptomatické, nerozumím tomu. Rozumím tomu, že u řady léků se prostě plátce v rámci schvalování SÚKLu, protože plátce je pojišťovna, vždycky rozhodne, že prostě nebude ten lék hradit v celém rozsahu. Část léků z důvodů, které prostě ví jenom pojišťovna a pánbůh zřejmě, jsou hrazeny částečně, některé jsou hrazeny zcela, někde je doplatek vyšší, někde je nižší, některé vůbec nejsou hrazené - prostě tak to je. Proč v případě léčebného konopí je hrazeno 30 gramů a víc hrazeno není, já netuším. A co jsem já, abych věděl, jestli je to dobře nebo správně.
Ale nechápu, proč ta debata o způsobu úhrady a objemu úhrady neproběhla úplně stejnou cestou jako v případě jakéhokoliv jiného léku. Naprosto souhlasím s tím, co tady zaznělo - prostě je skupina pacientů a víme to a já myslím, že kdokoli z vás, kdo jste tady lékaři, mně dá za pravdu, není možná velká, ale je, která potřebuje větší množství léčebného konopí, tak jistě je stále část zdravotnické veřejnosti, která nepovažuje léčebné konopí za úplně optimální způsob léčby, a totéž si myslí i laická veřejnost. Část té laické veřejnosti, protože pořád tam zní to konopí, joint, marihuana a nevím co všechno. Ale gros té veřejnosti a opakovaně to tady zaznělo, data, tvrdá data v PubMedu a ve vědeckých publikacích to jasně podporují, prostě je to uznávaná léčba, paliativní, symptomatická, která pomáhá těm pacientům výrazně zvyšuje kvalitu jejich života. Tak mně naprosto uniká, proč zrovna v tomto případě tohoto konkrétního léku není stejný způsob debaty o úhradě jako u všech ostatních léků a proč je to součástí zákona. Přišlo by mně to jednodušší, vyřešily by se debaty, vyřešily by se komplikace a byl by pokoj. Prostě stejně se části pacientů bude muset dávat větší množství než 30 gramů prostě proto, že to potřebují. A to větší množství si zaplatí, no tak je legitimní říct dobře, ze zdravotního pojištění, ze solidárního zdravotního pojištění se hradí 30 gramů. Pokud vám lékař předepíše větší množství, tak si to holt musíte doplatit. A nastane stejná debata mezi pacientskou asociací, tak jak je to v případě jiných léků, výrobcem a já nevím pojišťovnou, která bude na jedné straně říkat: My bychom nechtěli doplácet tolik. A na druhé straně se bude říkat, ne, my chceme hradit plně. Prostě standardním způsobem dohodovacího řízení nebo jak to probíhá. Proč v tomto případě to takhle nešlo, mně není jasné. A to je poslední pátá pochybnost o tomto zákonu.
Závěrem, abych skončil optimisticky a pozitivně, já budu hlasovat pro tento zákon, budu skřípět zubama, ale budu. Protože si myslím, že pokud se podaří pomocí lékového záznamu zachránit, a řekl to tady můj kolega z rychlé, řekla to tady řada mých kolegů, pokud se podaří pomocí tohoto zákona zachránit byť jednoho pacienta za rok, prostě proto, že zjistím, jaké bere léky, on je v bezvědomí a já mu tím pádem budu moci nabídnout adekvátní a správnou léčbu, já si prostě jako lékař a v této chvíli bohužel, ať se voliči TOP 09 zlobí, nebo nezlobí, tak se cítím být víc lékařem než poslancem, nemůžu dovolit hlasovat proti. Prostě musím ten zákon podpořit prostě proto, že jsem složil Hippokratovu přísahu, nic jiného mi nezbývá. Děkuji.
