Technicky určitě jsem neřekl, vaším prostřednictvím, pane poslanče, že teď nevím ten termín, jaký jste použil, ale nebyl zájem nebo jak to - předchozích ministerstev. Ono to takhle není. On nebyl důvod. A tady, vaším prostřednictvím, naprosto souhlasím s panem poslancem Janulíkem, vlastně nebyl důvod, proč ta data takto sledovat. Ale byla výjimka, pan ministr Heger, pokud si vzpomenete, tak zavedl jakýsi parametr sledování objednávacích dob na vyšetření zobrazovacími metodami. A ten parametr se časem ukázal jako naprosto nesmyslný. A dneska si možná v rámci interpelace, pokud se k ní dostaneme, pana poslance Farhana, vaším prostřednictvím vysvětlíme, proč.
To, co tady vaším prostřednictvím řekl pan poslanec Janulík ohledně těch plánovaných výkonů, je velká pravda. Pokud si řekneme jenom jeden z těch plánovaných výkonů a teď opravdu se nebavím politicky, ale bavím se jako lékař a bavíme se o kyčelním kloubu, o velmi známém výkonu. Tak máme skupinu pacientů, kteří jsou akutní, kteří potřebují ten výkon prostě proto, že si zlomí krček kyčle a jdou na operaci akutně. A tyto termíny nemá smysl sledovat, protože akutní pacient má mít operaci akutně. Ale pak je celá suma pacientů, která má ten výkon plánovaný. A pravděpodobně řada z vás ví, kdyby tady byl některý z kolegů ortopedů, tak to vysvětlí daleko podrobněji než já, že to plánování je jednak podle skórovacího systému, který vychází z nálezu CT, z nálezu RTG, případně CT, ale RTG plus magnetické rezonance a která posuzuje, jaký rozsah té artrózy kyčelního kloubu tam je. Stejně tak to vychází ze subjektivních pocitů toho pacienta, tedy jakou má bolest a i ta bolest se objektizuje pomocí nějakých parametrů.Tedy mám dva pacienty, kteří přijdou k lékaři ortopedovi a oba dva mají artrózu kyčelního kloubu a oba dva časem dospějí k tomu, že mají mít výměnu toho kyčelního kloubu. Ten jejich stav tu výměnu bude vyžadovat. A teď samozřejmě ten jeden pacient v tom skórovacím systému bude níž a ten druhý bude samozřejmě výš. Tak pochopitelně dřívější termín dostane ten pacient, který je v tom skórovacím systému výš a později ho dostane ten, který je ve skórovacím systému níž. Proto je samozřejmě optimální, aby pacient, který má potíže s kyčelními klouby, který má jakékoliv bolesti, který má jakýkoliv nález, byl zařazený na něco, co se jmenuje waiting list a na tom waiting listu může na tu operaci čekat třeba deset let. Může čekat poměrně dlouhou dobu.
Velmi podobná situace je s pacienty z jiné kategorie, a to s pacienty, kteří čekají na transplantaci jater, kdy ten pacient, který má nějaký nález na játrech, typicky jaterní cirhózu ve stadiu řekněme B a je velmi pravděpodobné, že dospěje postupně k transplantaci jater, se dostává na waiting list, je sledovaný. Ale dva velmi podobní pacienti, kteří se na ten list dostanou, mohou mít zcela rozdílný termín transplantace nejenom podle dostupnosti těch jater, ale hlavně podle toho, jak se ten nález vyvine. A je velmi těžké pak ty termíny, to sledování těch termínů, protože vám se vlastně mísí velmi čistě medicínské kritérium, stav toho pacienta, nález na objektivních zobrazovacích metodách a subjektivní potíže toho pacienta s tím, s jakým předstihem vlastně se nechá zařadit na waiting list. To znamená, vy můžete mít pacienta, který čeká řekněme čtyři roky na implantaci kyčelního kloubu a figuruje v tom seznamu waiting listu a ano, má čtyři roky, kdy čeká na ten kyčelní kloub. Ale nic to nevypovídá vlastně o skutečné délce čekání, protože on čeká prostě proto, že ten jeho stav dospěl třeba až za tři, za čtyři roky do toho stadia, což ten ortoped na základě těchto objektivních kritérií posoudí. To znamená, tady bych se chtěl zastat všech mých předchůdců, ať už byli z jakékoliv politické strany, že ono není úplně jednoduché ty parametry nastavit.
A vaším prostřednictvím, pane poslanče, a co se tedy změnilo v tom systému v době covidu. A tím odpovídám, vaším prostřednictvím, i panu poslanci Janulíkovi. Změnilo se to, že jsme si zvykli na denní hlášení profesora Duška, která jsou extrémně podrobná. A teď bychom chtěli podrobné, podobné informace o dalších nemocech, například o virových onemocněních. Jenže ta legislativa jak v době covidu byla přijímána, tak byla přijímána poměrně hekticky. Zas to není ničí chyba, protože musela rychle reagovat na nějakou akutní situaci a není opřena o velký zákon. Vzpomeňte si na naše debaty o krizovém zákonu s tehdejším ministrem vnitra, že je potřeba řešit krizovým zákonem. Nakonec z toho byl pandemický. Výsledkem je, že my musíme přijmout zákon o registrech, o zdravotních registrech. To je podmínka Úřadu pro ochranu osobních údajů. S tím vlastně diskutuji už téměř půl roku. Na základě toho si musíme říct odborně, politicky, co vlastně chceme sledovat, protože každý ten sledovaný údaj znamená zatížení samozřejmě toho zdravotnického zařízení co se hlášení týče, na co to chceme sledovat a jestli to můžeme vyhodnotit.
Čímž se dostávám k té poslední části European Health Data Space, tedy o tom jakémsi sdílení dat. My v České republice data sdílíme. My je sdílíme dokonce možná jedni z nejvíc v Evropě, když to přeženu, a to v případě obrazové dokumentace. To, co je v České republice a na Slovensku, protože to je společný projekt těchto dvou zemí, a není nikde jinde na světě, je, že mohu okamžitě z jakékoliv nemocnice, z jakéhokoliv zdravotnického zařízení do jakéhokoliv zdravotnického zařízení v České republice nebo na Slovensku bez ohledu na to, jestli je státní, městské, krajské, soukromé, prakticky on-line, ihned odeslat obrazovou dokumentaci. Mohu takhle získat dokumentaci jakéhokoliv pacienta, pokud s tím pacient souhlasí, z nemocnice v Košicích a dostat ji okamžitě v nemocnici v IKEMu, což strašně zjednodušuje péči o akutní pacienty. Ten projekt funguje už 15 let. Já jsem se kdysi na tomto projektu, tehdy jako akademik, podílel za Masarykovu univerzitu, jsem jeden z koordinátorů. A nebyl to politický projekt. To propojení je dáno dvěma systémy. Jeden je akademický ten systém, druhý ten systém je zdravotnický. Oba dva ty systémy jsou extrémně levné, takže se do nich mohou zapojit i praktičtí lékaři, v podstatě kdokoliv. A my jsme tímto způsobem vytvořili kdysi v České republice pro vaši představu velmi širokou pětiproudou dálnici ve dvou směrech, kdy zatím využíváme jeden pruh, a to ještě málo. A mohli bychom ty čtyři další volné pruhy využívat k tomu, abychom stejným způsobem posílali i ostatní zdravotnickou dokumentaci, pokud se nám podaří - a zase já se omlouvám, že vás zdržuji odborným vysvětlováním, ale velmi si vážím toho, že jste tady v takovém počtu a jste ochotni to poslouchat - pokud by se nám podařilo standardizovat zdravotnickou dokumentaci, tedy pokud by například formát HL7 nebo DASTA byly českými standardy, tak jak je všude ve světě, a kde v celé Evropě tyto standardy mají v zákoně nebo ve vyhlášce. Ale my je nemáme vůbec nikde. Proto první věc, co jsem udělal, že jsem to nařídil metodickým pokynem, a chtěl bych, abychom toto vydali alespoň vyhláškou, lépe zákonem, což je ale velmi komplikované, protože musíme první mít přesně zmapovanou situaci ve zdravotnických zařízeních.
Tak. A jak to souvisí s European Health Data Space. Z obecné roviny European Health Data Space tedy možnost, že když se český občan odstěhuje na měsíc, na dva, na půl roku do Portugalska, za ním přijde jeho zdravotnická dokumentace a tam v té léčbě v nějakém souhrnu budou moct pokračovat, nebo naopak, když nějaký cizinec z Evropské unie přijde sem, tak jakýkoliv, prostřednictvím vaším, lékař jako je gynekolog pan doktor Janulík nebo vy, bude moct mít jeho dokumentaci, vypadá jako dobrý nápad. Stejně tak je užitečný nápad, aby vědecké instituce mohly s těmi daty spolupracovat, protože u vzácných onemocnění, kdy ten absolutní počet nemocných v Evropě řádově je v desítkách tisíc, není možné postavit klinickou studii jinak než na celoevropské úrovni a jinak není možné nastavit optimální léčebné protokoly pro tato vzácná onemocnění. Samozřejmě tady vidí průmysl farmaceutický a zdravotnický průmysl určitý prostor pro využití, velmi zajímavý prostor pro využití. Z praktického hlediska, co to pro nás znamená. Je to výborný nápad, který Česká republika podpořila, a v rámci předsednictví jsme dva body posunuli dál. Ale já měl jedno velké "ale" s takto silně vztyčeným prstem (řečník gestikuluje): nesmíme dopustit, aby to znamenalo finanční náklady pro jednotlivé země. Protože abychom mohli data sdílet, musíme je zanonymizovat. A zanonymizování dat není ve většině případů automatický proces. Tedy můj požadavek jako předsednické země byl: bavme se o té vědecké, medicínské stránce, která pomáhá vědcům a pacientům, ale paralelně s tím musí probíhat velmi tvrdá debata o ekonomice, protože není možné, abychom vymysleli něco, co pak bude stát jednotlivé státy třeba stovky milionů, ne-li miliard.
A teď se dostanu k těm 14 miliardám. Ano, vaším prostřednictvím, pane poslanče, to je opakovaná námitka, nicméně, aby se peníze od pojišťoven dostaly ke zdravotnickým zařízením, musí to umožnit úhradová vyhláška. A já, byť Ministerstvo financí mělo trošku jiný názor, byť zdravotní pojišťovny měly zásadně jiný názor, protože pokud si vzpomenete v dohodovacích řízeních se dohodly na čtyři procenta navýšení, jsem si udělal podrobnou analýzu zdravotních pojišťoven a navýšil jsem v úhradové vyhlášce na dvojnásobek, na osm procent. A to navýšení jde právě na provádění těchto výkonů u screeningů s tím, že s vaší pomocí a vaší zásluhou, protože to byl poslanecký návrh, a za to velmi děkuji, se podařilo zásadně navýšit fondy prevence, které opět mohou být využity cíleně na preventivní programy. Ano, byly tady obavy, že to bude mít fatální dopad na pojišťovny. Ty obavy měla opozice, koalice, odborníci přes financování. Výsledek ale je, že financování pojišťoven ke konci loňského roku dopadlo stejně, ne-li lépe než ke konci předchozího roku. A ano, mea culpa, já to přiznávám, měl jsem být ještě tvrdší a mohl jsem jít na devět procent. Já jsem byl opatrný a chtěl jsem, aby pojišťovny fungovaly dobře a slibuji, že v příštím roce tvrdý budu.
