prof. Mudr. Miloš Janeček, CSc.

Lídr hnutí senioři 21 pro JmKraj
13/13 Položit dotaz
417 Sympatizovat
0 Do přátel
100% Doplnit profil
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,06. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

04.09.2009 9:31:12

Brno mýma očima

Brno mýma očima

Jediný možný pohled, který se nabízí z okna mé kanceláře, je na východ přes Bratislavskou ulici.

Obzor pak uzavírá vysílač na Hádech. Při tomto pohledu mě napadá příměr, že Brno nelze vidět z&nbsp;žádného místa celé najednou. Ani ve skutečnosti ani obrazně. <p align="justify">Vždy zůstane něco skryté, něco, co nelze vidět, spatřit, pozorovat. Podobně na mě působí i Brňané - pohostinní, příjemní, ale vždy si nechávající něco pro sebe. </p> <p align="justify">Studentská léta jsem prožil právě v tomto městě, které považuji za svůj domov. Jan Werich říkal, že doma je člověk tam, kde zná někoho, s kým hrál kuličky…Já se sice narodil v Jihlavě, ale to byla jen náhoda, protože tam v té době moji rodiče právě pracovali. Již šest měsíců po mém narození jsme se vraceli do zpět Brna, a tak se považuji za Brňáka.</p> <p align="justify">Do základní školy jsem chodil na Mendlově náměstí, kde jsem také s&nbsp;rodiči bydlel. Náměstí ale vypadalo zcela jinak než dnes. Tehdy mělo ještě zastaralou výstavbu, veřejné lázně, kde byl i venkovní bazén, a vedle nich „nejmenší kino na světě“ - vstupné 1 Kč a v zimě vpředu pod plátnem rozžhavená kamna.</p> <p align="justify">Uprostřed náměstí bývala hospoda Švýcarský dům, v „brněnském hantecu“ zvaný „Švajc“. Tam jsem chodil tátovi s konvičkou pro pivo. Také oblast za klášterem (neboli za klakecem) byla rájem pro kluky, mohli jsme tu hrát fotbálek nebo v zimě sáňkovat. No a z „Mendláku“ nebylo daleko na „Baurák“ (Bauerovu rampu), který byl volně přístupný a na klopené dráze mnozí z nás na kolech poznali „jak chutná beton“, když spadli z kola.</p> <p align="justify">Po přestupu na tehdejší Střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ) Koněvova (dnes gymnázium na Vídeňské) jsem dále žil na stejné adrese a pozoroval přestavbu náměstí, vznik veletržní třídy, zbourání lázní i kina a také hospody a výstavbu panelových domů. Tvář se změnila a staré ustoupilo novému, můj dětský svět tím ale zmizel. A tak když jsem se po nástupu na lékařskou fakultu s rodiči přestěhoval do Jiráskové čtvrti (dnes Masarykovy) do vlastního domku ani mě to, že opouštím staré Brno, moc netrápilo.</p> <p align="justify">Z pohledu bydlení v jiné čtvrti jsem zase sledoval při procházkách se psem, jak se staví nové rodinné domky a celé ulice a vždy jsem obdivoval pohled na výstaviště v celé jeho kráse. Během studia na fakultě jsem zase začal pronikat do tajů středu města Brna, včetně jeho hospůdek a vináren, kde člověk mohl poznat řadu známých tváří uměleckého brněnského světa. Třeba sekt bar Venuše-zvaný „Venágl“ (dnes hotel Pegas), byl častým „domovem“ například herců Divadla na provázku, které naše generace tehdy milovala. Po ukončení studia jsem nastoupil do vojenské nemocnice jako civilní lékař na chirurgii.V té době jsem na prohlížení města už neměl moc času, spíše na studium chirurgie a občasné pokukování po sestřičkách, zvláště po jedné, která se stala mojí osudovou a je jí dodnes. </p> <p align="justify">Po dvou letech jsem v roce 1977 nastoupil na ortopedickou kliniku u sv.Anny a postupně se vzdělával v oboru ortopedie a traumatologie pohybového aparátu. Po krátkém intermezzu na ortopedii v Havlíčkově Brodu jsem v roce 1992 zakotvil v Úrazové nemocnici v Brně, kde jsem vybudoval ortopedické oddělení, učil studenty v úvazku na lékařské fakultě a obhájil postupně tituly docenta a profesora. </p> <p align="justify">Tam pracuji dodnes a dále chodím po městě. Často je mým cílem lékařská fakulta, na níž pozoruji její úžasnou přeměnu proti době, kdy jsem tam studoval já. A když „zabloudím“ do kampusu v Bohunicích, nestačím se divit, jak rychle se teoretické obory etablují v krásných nových prostorách. Vidím jak se město mění, staré domy jsou opravené, staví se nové. </p> <p align="justify">Nemohu ale nevidět jak lze zakopnout i při dobré myšlence.Vydlážděné náměstí v srdci města se nelíbí snad nikomu v Brně. Vždy jsem si představoval, jak od Veselé přes náměstí Svobody po Masarykovu až k nádraží bude chodecká pěší zóna, lavičky, zeleň, fontány, taková oáza klidu jako je tomu například ve Vídni.</p> <p align="justify">Díky mé profesi by si někdo mohl myslet, že pozoruji zdravé a nemocné, že se dívám na to, jak kdo chodí, jak má rovnou páteř nebo zdravé ruce. Myslím, že Brňané se v tomto nijak neliší od ostatních měst.</p> <p align="justify">Pokud uvažuji o Brnu, pokud na ně myslím jako na město, kde jsem vyrůstal, žil a léčil lidi, kde žije moje rodina a přátelé a kde působím dodnes, přiznám se, že spíše vnímám Brno jako příjemné místo s velkými možnostmi. S přátelskou atmosférou velkoměsta „na pětníku“. Vždyť ve kterém jiném velkoměstě projdete pěšky centrem za 20 minut, potkáte se při tom se spoustou známých, dozvíte se podstatné novinky z&nbsp;kultury? A když spěcháte nasednete na „šalinu“ nebo autobus a jste za dalších 20 minut doma? Ukažte mi jiné evropské velkoměsto, kde lze jet tramvají do lesa. Nevím o něm.</p> <p align="justify">Brno je fenomén. Zvláštnost na mapě Evropy. </p> <p align="justify">Prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc.<br />Brno 9.7.2008</p>
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama