Česká společnost je v mašínovské otázce rozpolcena. Někdo v jejich činech spatřuje osobní statečnost, jiný zase obyčejnou kriminalitu. Není divu, že emoce vzbudí, když oficiální představitel státu, Saša Vondra, letí do Ameriky, aby vysokým státním vyznamenáním „Zlatá lípa“ poctil nejen Ctirada Mašína, ale i jeho žijícího bratra Josefa. Toto ocenění se rozdává – a to pouze mimořádně – za významný přínos „k ochraně základních lidských práv a svobod, zejména lidského života, zdraví a majetku".
Nespekulujme o tom, jestli několik mordů, loupeží a zapálených seníků splní tato kritéria, je to přeci jenom záležitost šedesát let stará, navíc pokřivená divnou optikou tehdejší poválečné doby. Jde totiž o něco jiného. Tváří v tvář ekonomické realitě potřebuje česká pravice své geroje, své Pavky Korčaginy. Glorifikace jejich hrdinských činů dá zapomenout na zpackanou zdravotnickou reformu, problémy českého zemědělství i zvyšující se ceny potravin a základních služeb. Poslouží jako morální klacek vůči kritikům rádoby ekonomických reforem. Nelíbí se Vám tupé vládní škrty, zadlužování a úpadek ekonomiky? Tak kvůli takovým rejpalům jako Vy se bojovalo proti komunismu? Styďte se!
Jeden milion z vybraných daní je tak vlastně investicí. Je však smutné, že k tomuto lascivnímu PR propůjčí zrovna muž, který zápasu s komunismem na rozdíl od bratří Mašínů něco přinesl, potažmo obětoval. Bývalý ochránce lidských práv, aktivně kritizující zlořádnost totalitního režimu, končí přesně jako ten, proti nimž vystupoval. Arogantní, o své pravdě přesvědčený papaláš, s tou správnou knížkou v kapse, kterého nepoloží ani zjevné plýtvání státní kasou v kauze PromoPro, ani neschopnost, kterou prokazuje při řízení „svého“ úřadu.
Žádného z jeho „hrdinů“ však v Evropě sotva kdy uvidíme. Zatímco u nás by se mu možná dostalo uvítání, které svého času chystal Vondrův stranický souputník Benda generálu Pinochetu, jinému to bojovníku proti komunismu; Josef Mašín dobře ví, proč k panu ministrovi do zpátečního letadla nesedne. Při mezipřistání v Německu by si totiž někdo mohl vzpomenout, že dle tamního práva neexistuje u vražd a teroristických činů promlčecí lhůta. Mladší z dvojice tak může být klidně i dnes ve Spolkové republice Německo stíhán za střelbu na nádraží v městě Uckro.
I o tom by mohl ministr obrany přemýšlet, až se za peníze daňových poplatníků bude z Ameriky vracet. Každá doba má své hrdiny a ne každý z hrdinů je hodný následování.
Miloš Janeček, senátor za ČSSD
