Paní Long Slámová, i když jste obhajovala řadu lidí známých jmen, přece jen si každý asi s vaším jménem spojí především Jiřího Kajínka. Už jen proto, že se dosud žádnému z našich advokátů nepoštěstilo, aby se stal hrdinou filmu na motivy příběhu jejich mandanta. Jste s Kajínkem ve spojení? A podnikají se třeba ještě nějaké kroky, jak jeho osud zvrátit? A abych ten sled otázek ještě navýšila - nezažila jste ze strany kolegů nějaké negativní reakce na to, že jste se stala hrdinkou scénáře filmu?
Ne, to určitě ne – ani ze strany právníků, ani ze strany kolegů advokátů. Ten film je absolutně takzvaně „volně na motivy“ – což znamená, že postava, která volně ztvárňovala hrdinku s mým křestním jménem, je v reálu někým úplně jiným, s naprosto jiným osudem. Ten filmový příběh byl zčásti jiný, než je skutečnost. Život filmové advokátky byl diametrálně odlišný, stejně jako doba, ve které se odehrával. Tedy doba, kdy se ona v tom příběhu k případu dostala. Já jsem se k případu dostala až poté, co již byl Jiří Kajínek mnoho let pravomocně odsouzen na doživotí. V době, kdy byl Jiří Kajínek odsouzen, jsem já teprve studovala. Já se tedy s tou postavou vůbec neztotožňuju, proto ani nejde, abych to brala jako fakt, že jsem někde ztvárněná.

Jaké jste měla pocity, když jste se viděla na plátně?
Nejsem to já, tak jsem to brala jako každý jiný akční film hozený do thrilleru. Brala jsem to od samého počátku pouze jako „fikci“, byly tak postaveny i smluvní dokumenty mezi Jiřím Kajínkem a produkcí filmu, které jsem zpracovávala. Ten film nemá v některých částech s realitou mnoho společného, rovněž mnoho postav je tam jiných než ve skutečnosti, neboť by mohly hrozit žaloby ze strany některých osob.