Na nedávném semináři o politickém PR padlo, že v USA vedou databáze voličů, v nichž shromažďují obrovské množství informací o celé jejich domácnosti a jich samotných – prý to pomáhá k co nejpřesnějšímu zacílení během předvolebních bojů a vymýšlení strategii. Údajně se v takových databázích dají najít podrobná data i 30 let zpět. Uvítal byste jako sociolog něco podobného u nás? Přece vaší profesi by to asi určitě hodně pomohlo…

Mám pocit, že ani u nás, ani v celé Evropské unii něco podobného na úspěch nemá šanci. A pokud budu mluvit pouze za Českou republiku, stačí připomenout zákon na ochranu osobních údajů – ten něco takového zakazuje a hlídá.

Asi jste tím řadu lidí uklidnil. Přece jen obavy z toho, že se někde o každém shromažďují informace všeho druhu, v poslední době narůstají…

To vám ale musím skočit do řeči, protože k tomu musím dodat jeden důležitý fakt. Dnes, díky moderním technologiím, internetu a především sociálním sítím, hodně o svém soukromí – a mnohdy až lehkovážně – prozrazujeme sami. Stačí se podívat, kolik toho je někdo schopný prozradit, i když netuší, kdo všechno se může k těm informacím dostat a jak jich, v případě nějakých nekalých úmyslů, zneužít. Tam jsme sami vinni za to, že necháváme vstoupit i anonymním, neznámým lidem do svého soukromí. Samozřejmě, že po marketingové stránce – včetně marketingu politického – to je nebo může být velmi užitečné. Problémem je, že se nám však spolu s tím vytrácí hodnotová stránka. A tím už mohu hovořit skutečně adresně třeba pro tu oblast politiky. Díky rozvoji technologií se dá špičkově zvládnout marketing pro jakoukoli stranu či osobnost. Technologie to umožňují, ale tu pravou hodnotu tomu dát nemohou, v tom vnímám velké riziko.

De facto tím naznačujete, že dál může jít už o souboj lepších technologií, místo o souboj kvality kandidátů či jejich volebního programu?  

Je to krajní situace, ale ano. Marketing může sloužit k manipulaci a souboji o moc. A dokonce se může stát, že i bez toho, aby nabízel elitní osobnosti.