Politický kabaret Blonďatá bestie vrací úder (doplněná „dvojka“ loňského hitu), jehož je spoluautorem, označil jako „tragigrotesku“, neboť prý „vede diváky k ohromným výbuchům smíchu, prudce střiženým hrůzou a pláčem“. Proto v samotném kabaretu Vít Bárta vychvaluje odposlechy, neboť jeden takový odposlech Miloše Jakeše nám přinesl svobodu. A vedle něj v něm vystupuje například i bojový pes pana Škárky.

Kabaret prý není jen proti politikům, ale i proti voličům. Lidé by si podle něj měli dát pozor na velkohubá hesla typu „Vyženeme dinosaury“. „Za touhle omáčkou musí být skrytá nějaká reálná politika. Co měly VV? Kromě ještěrů nic“.

Demokracie je trapnost, komunismus byl tragédie

Podle Steigerwalda prožíváme trapnou krizi, kterých je však v demokratických státech habaděj, protože trapností se platí za svobodu. Třeba Radek John podle něj v politice „začal jako Jánošík, co hodil valašku do celé politické scény, a končí tak, že olizuje Nečasovi boty a prosí o odpuštění.“

Za komunistů ale lidi věšeli a pak jejich popel vysypali na silnici. „A když chtěl po dvaceti letech Husák svého vysypaného kamaráda Clementise pohřbít, plakal nad prázdnou plechovkou.“ A tohle vysílali dokonce v televizi. To bylo taky směšné, ale především tragické. „Dneska je z tragéda pomíjivý šašek, protože doba, kdy Bárta vypadne z politiky, je blízko. V demokracii je všechno jen na chvíli. Takže je pořád naděje.“

Komunismus je však mezi námi pořád přítomný. „Jako pitoreskní děda. Vypadávají mu vlasy, bezzubě žvatlá, ale pořád je tu s námi“. Za spoustu věcí ale komunismus nemůže. „Mnohé, co připisujeme komunistům, už tu bylo před ním. Třeba velká míra buranství. Pro poslance je normální, že do novin řekne, že přijde domů z práce, dá si nohy na stůl a pustí si Tutti frutti“. Když se poslanec k tomuto přizná, lidé se prý leknou. „Ale když se kinklal Slánský na provaze, lekli se víc“.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.