„V předválečném Československu existovaly všechny nešvary známé z dneška - kauzy, korupce, přetěžká krize, zavlečená z ciziny,“ píše premiér. Dopady na obyvatelstvo však byly mnohem větší a výsledkem bylo sociální napětí a revoluční nálady. Jenže zpětně prý vidíme, že právě to, co krátkodobě vyvolávalo „blbou náladu“, byly pouhé vedlejší efekty hluboké společenské modernizace, která dnes vede k neobyčejně příznivému hodnocení meziválečného období.

Stejně pozitivně bude podle něj s odstupem hodnoceno i první dvacetiletí samostatného rozvoje. Pak prý bude zřejmé, že laciná kritika, že „všechno je rozkradeno, vytunelováno, země je spálena, lid ožebračen“ byla jen výkřikem do tmy.

Přes všechny problémy proběhl relativně hladce proces proměny zpět do podoby tradiční demokracie, s náklady nižšími než všude v okolí. Úspory obyvatel přitom nebyly znehodnoceny hyperinflací, současná nabídka hmotných a duchovních statků byla před dvaceti lety pouhým nedostižným snem, města a obce nesnesou žádné srovnání s šedí a zašlostí z dob komunismu.

„Uměl bych vypočítat stovky věcí, které mají daleko k dokonalosti, nebo se zkrátka nepovedly,“ připouští premiér. Ale v den narozenin se prý nemá truchlit nad nezdary. Premiér však odmítá nostalgii po minulém režimu, zadrátovaných hranicích a nesvobodě.

Podle Nečase dokázala česká společnost vždy využít krizových situací k sebezdokonalování a posílení svého postavení ve světě. Nyní jsou prý všechny předpoklady k tomu, aby se nám to opět podařilo.