Již počtvrté ji i v Česku pořádá spolek Dlouhá cesta, jako akci s názvem: Zapalme svíčku. Mimo jiné se k ní lze připojit i na sociálních sítích (kde nese stejné jméno). Podstatné však je, že nejde pouze o virtuální setkání či vzpomínku, ale že se na různých místech v České republice letos 14. prosince konají i otevřená setkání rodin, přátel a veřejnosti.

Propojení lidí se stejnou bolestí

Akce se uskuteční v Praze, v Brně, ve Zlíně, v Jihlavě, v Plzni, v Děčíně, v Jablonci nad Nisou, v Lanškrouně a v Kraslicích. Informace jsou postupně doplňovány na web www.dlouhacesta.cz. Do podpory tohoto dne se může zapojit každý a je jedno, jakou formou. Zda přímou účastí na setkání nebo připomínkou na nějaké jiné veřejné akci nebo vzpomínkou doma se svou rodinou a přáteli. Důležitý je pocit sounáležitosti, zejména mezi rodinami, které si prošly tím, že jejich děti zemřely.

„Mít děti není samozřejmost. V běhu všedních radostí a starostí si to často neuvědomujeme. Zastavme se na chvíli. Zapalme svíčku a uctěme památku všech dětí a mladých lidí, kteří odešli z tohoto světa dříve, než stačili dospět a zestárnout,“ říká Martina Hráská, předsedkyně spolku Dlouhá cesta. Jde o spolek, který nabízí pomoc všem, co přežili své děti.

A jak dodává, v médiích je často slyšet o tragédiích a nemocech, které potkávají děti a mladé lidi. „Všichni se shodují ale na tom, že nejbolestivěji tyto ztráty zasahují pozůstalé rodiče. Jsou zde ale i další příbuzní a jsou zde i spolužáci, kamarádi, sousedé, kterých se ztráty také bolestně dotýkají. Po dětech, které předčasně odešly, zůstává prázdné místo v rodinách, ve třídách, v zaměstnání, v sousedství,“ připomíná Hráská.

Někdy je dobré si uvědomit, že ne vše je samozřejmost

Je to smutné čtení, zejména v období předvánočním, kdy je každý naladěn na pohodovou vlnu, přesto i připomenutí toho, s čím se někteří lidé musejí vyrovnat – ať už vlivem nemoci, nešťastné náhody, autonehody či i po zásahu nějaké osoby – je namístě. Možná i proto, aby si každý jedinec mohl uvědomit, jak pomíjivé mohou některé životní etapy být a nebral je jako samozřejmost.

Z příběhů, které na stránkách lze najít, ParlamentníListy.cz vybraly příběh představený jako příběh Romany a Martínka, kteří zemřeli ve věku 16 a 8 let při požáru. Nalézt tam však je možné celou řadu různých jiných smutných příběhů, které napsala třeba nemoc. Tento vypráví matka obou dětí.

Děti odešly ven. Už se nikdy nevrátily

Jelikož je pro mě moc moc těžké vyprávět tento příběh vlastními slovy, použila jsem zprávu od hasičů...

Od 14.30 jsem se v těsné blízkosti (nejsem věřící) modlila a doufala, že všichni, co naše děti hledali, mají pravdu. Že nejspíš ze strachu utekly a někde se schovávají. Ale s manželem jsme věděli, že je to špatné. Že kdyby něco udělaly, my bychom byli první, za kým by přišli...

Zpráva HZS:

K rozsáhlému požáru skladu stavebního materiálu a slámy vyjeli dnes (26. dubna 2009) odpoledne hasiči do ulice Na Bojišti v Trutnově. Požár byl na operační středisko hasičů ohlášen ve 13:50 hodin. Na místo se postupně sjelo šest jednotek profesionálních a dobrovolných hasičů.

Hasiči po příjezdu na místo dostali informaci, že se poblíž objektů pohybovaly děti a můžou být uvnitř. Požár vypukl v otevřeném skladu slámy, který se v důsledku silného větru rozšířil i na přilehlý objekt skladu stavebního materiálu a garáží. Z hořícího skladu se podařilo uniknout třináctiletému chlapci, který utrpěl popáleniny a byl převezen do nemocnice. Další dvě děti, osmiletý chlapec a šestnáctiletá dívka, jsou stále pohřešovány. Sklad slámy o rozměrech zhruba 36 krát 7 metrů byl naplněn do jedné třetiny a měl pouze zadní stěnu a přístřešek, přes který se požár velmi rychle rozšířil na střechu skladu stavebního materiálu. Střecha skladu slámy se vlivem silného žáru zřítila. Hasičům komplikoval zásah vítr, který šířil plameny, i hustý kouř. Hasiči zasahují v dýchacích přístrojích.

Aktualizováno 19:49

Dle posledních informací byly na místě nalezeny dvě pohřešované děti, osmiletý chlapec a šestnáctiletá dívka. Bohužel se naplnily ty nejhorší obavy a obě děti na místě uhořely.

„V půl osmé večer - ještě nám to nikdo neřekl - ale už jsme viděli, jak se hasiči hroutí a ukazují na nás. Pak si vzpomínám jen na příjezd rychlé záchranné služby, do jejichž péče jsme se i s partnerem dostali... Moc nás to bolí a nikdy nepřestane…“

Nejčastěji děti v Česku umírají na úrazy

Přesné statistiky toho, kolik dětí u nás ročně umírá, nejsou. I proto, že příčin je celá řada. Například na následky úrazu ale každým rokem u nás umírá 200 dětí. Je to nejčastější příčina úmrtí v dětském věku.