„Po vysoké škole jsem chtěl být soudce, ale tehdy přede mnou bylo spousty čekatelů, takže bych byl nejspíš jmenován až v pětačtyřiceti. Proto jsem začal jako exekutorský koncipient v Plzni, po třech letech jsem se stal kandidátem a následně vyhrál ve výběrovém řízení pro Prahu 3,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz Miloslav Zwiefelhofer, jak se stal exekutorem. Teď zaměstnává na padesát lidí a kanceláře má na okraji Prahy. Pod schody úřadu na nástěnce visí výpisy dražeb. Nábytek, elektronika a tak dále. Hned nasedáme do modré dodávky a jede se.

Překvapení starého pána

„Povinní jsou několikrát vyzváni k úhradě dluhů, takže není pravda, že o exekucích neví. Navíc jde vždy o usnesení soudu,“ sdělí už v autě Zwiefelhofer, aby bylo jasno. Přeloženo: věřitel je oprávněný, dlužník povinný. Cestou ještě přihodí příběh, který je prý mustrem na chování většiny dlužníků. „Paní si půjčila velkou částku a nic nevrátila. Proto byla nařízena exekuce. Smířila se s tím, že přijde o nově postavený dům. Těsně před dražbou však změnila názor. Prý si vůbec nic nepůjčila, nic nedluží a každopádně si nic nepamatuje. Kamerové záznamy ani grafologický rozbor ji neodradily. Spor se táhne už rok a půl a dům budu moci vydražit nejspíš až za tři roky,“ vypráví. Dostáváme se do oblasti rodinných vilek v Suchdole. Prší.

Dlužnice S. to má za třiadvacet tisíc korun. Jde o letitou neuhrazenou částku z městské hromadné dopravy a o exekuci prokazatelně ví. Po zazvonění vychází z domku starý pán. „Je v práci,“ říká. Jde o otce dlužnice. Podle upřímného překvapení lze soudit, že nic netuší. Exekutor ukáže odznak a varuje, že může být proveden soupis majetku za přítomnosti policie a může dojít i k odvrtání zámku zámečníkem. „Takovými věcmi mě nestrašte. Jsem starší pán, něco pamatuju, ale takovouto drzost jsem v tomto státě nezažil. Takovou částku dcera určitě nevysype jen tak z rukávu. Dovnitř vás ale nepustím, ani kdybyste přijeli s kulometem,“ rozhorlí se senior. Protože však jde o první návštěvu, exekutor se spokojí se zanecháním výzvy, aby druhý den žena alespoň polovinu dluhu zaplatila. Podle něj je tady reálná šance na uhrazení dluhu.

• TÉMA: Exekuce

Všechno z ulice či popelnic

Na mobiliární exekuce se zpravidla jezdí ve dvou. Výjezdní skupinu většinou tvoří exekutorský vykonavatel s osvědčením a buď kandidát anebo koncipient, kteří nahrazují svědka. Sousedi totiž zásadně nesvědčí. Ostatně akce se může zúčastnit, jako v tomto případě, i sám soudní exekutor. Výjezdy jsou připravovány dlouho dopředu, aby se v jedné lokalitě stihlo co nejvíce návštěv. Složku obsahuje výpis z ministerstva vnitra s aktuální adresou dlužníka, výpis z české pošty, z něhož je jasné, že se na adrese dotyčný zdržuje, mapu a mnoho dalších dokumentů. Exekuční příkaz pak dostává povinný přímo do ruky. Takovéhle školení dostanu už v autě, když jedeme dál.

Adresa Břevnov. Paní M. dluží taky léta za černou jízdu po Praze a částka se vyšplhala na čtyřiadvacet tisíc korun. Do pavlačového domu se dostaneme po zazvonění. Ve čtvrtém patře už mezi dveřmi stojí dlužnice s manželem, mezi nimi vrčí pes. „Máme jen samý dluhy, tady nic není. Vše jsem našel na ulici nebo v popelnici. Oba jsme v invalidním důchodu, všechny peníze jdou na nájem. Za komunistů jsem dělal na jatkách, kopáče a tak dál. Zlatý komunisti, za nich by se tohle nestalo. Nedivím se, že se naši stěhují do Kanady,“ nadává on. Ukazuje lékařskou zprávu. V ní se píše: „Potvrzuji, že jmenovaný prodělal srdeční infarkt. Intelekt snížen na úroveň slabomyslnosti na podkladě novorozeneckého nezánětlivého onemocnění mozku. Nevychodil ani základní školu, neumí číst ani psát.“ Romský pár je ale jinak v podstatě smířený se vším.