Paní Šabatová, na nedávné konferenci o bezdomovectví se hovořilo o tom, že bezdomovci a lidé ve složité sociální situaci prakticky ztrácejí možnost získat bydlení, poněvadž to je podmíněno jejich bezdlužností. Neuvažujete o tom, že byste se zasadila o nějakou navrženou změnu, která by částečně umožnila změkčit toto pravidlo (samozřejmě za nějakých podmínek)? Máte nějaké srovnání ze zahraničí? Nebyla by třeba někdy i cesta k tomu, aby některým lidem byly dluhy odpuštěny? Přece jen mohou pak mnozí být společnosti daleko užitečnější, než když se budou do konce života pohybovat kvůli dluhům a nemožnosti bydlet někde na perifériích společnosti...

Ano, dluhy jsou jednou z největších bariér, jež zabraňuje lidem, kteří nebydlí, získat pronájem bytu. V České republice sice platí již několik let zákon, který umožňuje oddlužení, mnoha lidem už pomohl, ale pro některé lidi jsou podmínky k oddlužení příliš tvrdé a nemohou je splnit, ani kdyby se sebevíce snažili. Není na veřejném ochránci práv, aby vymýšlel reálnější cesty k oddlužení, s řešením by měla přijít vláda, je to politické rozhodnutí. Ale chci připomenout, že v Rakousku je pro ty, kteří jsou opravdu na dně, obdobný zákon o dost příznivěji nastaven. Správné by také bylo vytvořit takové podmínky, aby i lidem s dluhy bylo dostupné základní sociální bydlení a měli pak možnost své dluhy splácet.

Pokud se ještě vrátíme k tomu, co letos významně rozvířilo hladinu veřejného mínění, byla to velká diskuze nad kauzou, v které jste rozhodla o tom, že studentka SZŠ v Ruské ulici v Praze byla diskriminována, když jí bylo zakazováno nošení muslimského šátku. Pokud se podíváte zpětně – byla jste smířena s tím, jak velká vlna nesouhlasu se na mnoha frontách proti tomuto rozhodnutí zvedne?

Já si nevybírám témata, kterými se budu zabývat. Řeším to, s čím se na mě lidé obracejí a co spadá do mé působnosti. Některá témata možná pro určité skupiny lidí nejsou zrovna populární, ale ombudsman přece nemá dělat jen to, co se jiným líbí. Jedním z mých úkolů je i boj s předsudky, a ten nikdy není snadný. To je i případ muslimských šátků. Samozřejmě, že jsem věděla, že část společnosti nebude souhlasit s mými závěry v případu nošení muslimských šátků ve škole, takže v tomto smyslu jsem překvapena nebyla. Mrzí mě však, že většina nejhlasitějších odpůrců se ani nenamáhala přečíst si zprávu o šetření tohoto případu a neměli ani v úmyslu vést o něm diskuzi.

Ano, k radikálním názorům, zdá se, lidé docházejí stále rychleji a častěji. Vůbec to v poslední době vypadá, že se společnost radikalizuje víc než kdy jindy v nedávné minulosti. Proč tomu tak podle vás je – co k tomu přispělo?

Nejsem socioložka, abych složitě rozebírala kořeny současné radikalizace. Myslím si, že je v lidech nespokojenost, obavy z budoucnosti. Lidé, kteří jsou nejistí a mají strach, se pak snadno nechají přesvědčit, že za jejich problémy mohou jiní. Šíří se pak nesnášenlivost proti různým skupinám lidí a opravdu aktivně tomu nikdo nebrání, ani politikové, ani média. 

Jako veřejná ochránkyně práv jste upozornila v tomto roce i na nelegální ubytovny - penziony pro seniory. Přesto je na mnoha místech situace stále poměrně smutná. Sledujete dál celou tuto oblast? Mění se něco, nebo připravuje se něco, co by mohlo situaci zlepšit?

Tématu péče o seniory se dál věnujeme v rámci dohledu nad místy, kde jsou lidé omezeni na svobodě. Dokončujeme podrobnou souhrnnou zprávu a v ní kromě popisu a rozboru problému budou i doporučení státním orgánům, jak dál postupovat. Již v minulých měsících jsem apelovala na krajské úřady, aby pečlivě prověřovaly informace o existenci nelegálních zařízení. Neexistuje žádný seznam neregistrovaných zařízení, takže jak krajské úřady, tak my se o nich dozvídáme jen tak, že si na ně někdo stěžuje, že se informace o nich objeví v médiích nebo hledáním a ověřováním na internetu. Pokud budou krajské úřady důsledně provádět kontroly a nutit zařízení, aby buď poskytovala sociální služby na patřičné úrovni a registrovala se, nebo aby s tímto podnikáním skončila, může to přispět ke zlepšení situace.