Brzy uplynou již tři roky od smrti Václava Havla. Jak se podle vás, pane profesore Zelený, proměnilo obecné vnímání této osobnosti? Existuje vůbec objektivní, spravedlivé hodnocení?

Čas a historický pohled vždy napravují a korigují neobjektivní vnímání osobností a jevů v současnosti dění. Mlha řídne, klapky spadají z očí, propaganda slábne. Stejně je tomu i u Václava Havla a chápání jeho skutečné role i osobnosti v sametové revoluci. Účastníkům zbyly jen symboly, busty, názvy a nostalgické fotografie. Historické hodnocení doby je dlouhodobý proces, který dnes u nás, po 25 letech, teprve začíná.

Stalo se někdy, že by vás něco z toho, co bylo kdy řečeno nebo učiněno ohledně exprezidenta Havla, naštvalo nebo vytočilo? Či naopak potěšilo?

Mě už jen tak něco nevytočí ani nenaštve, obzvláště ne to, co bylo řečeno. To, co bylo učiněno tehdy, v roce 1990, mě naštvalo a vytočilo už tehdy, dnes již ne. Být naštvaný „zpětně“ je bezvýznamné. Havel učinil mnohé, co učinit neměl. To mělo vadit tehdy, ale nevadilo. Takže je to už voda pod mostem. Mám tím na mysli například dohody s komunisty, jmenování Čalfy aj., dohoda s Klausem, podpora kupónovky, rozbití JZD Slušovice, rozbití Československa, zničení zemědělství, podpora zahraničních rozprodejů, jmenování absurdních „postav“ do funkcí, atp. Bylo by toho na celé knihy.

Jak vnímáte to, jakým způsobem je Havlův odkaz, jeho památka a vše s ním související medializováno?

Havlův odkaz je, že nejsme jako oni. Necháme je být, podnikat a řídit v míru a pokoji, v pravdě a s láskou. Myslím, že je toto medializováno plně, správně a s pochopením. O žádném jiném odkazu nevím.

Krátce po smrti Václava Havla dostalo pražské ruzyňské letiště jeho jméno. Ne každý se s tím chtěl tehdy smířit. Možná máte možnost objektivnějšího pohledu na věc, když většinu času žijete za oceánem – myslíte, že čas nějakým způsobem vše již obrousil?

Já si nepamatuji, že by někdo tehdy protestoval; spíše vím, že tam lidé věšeli gobelíny. Nevím přesně, co měl Havel s tím letištěm společného, nevím ani, zda by s tím on sám souhlasil, aby neslo jeho jméno. Název Ruzyně byl krásným symbolem rozmachu ČSA. Nyní je ČSA v hlubokém úpadku do provincialismu, bezvýznamnosti a pokorejštění. Mrtví bohužel nemohou ovlivnit, jak s jejich jmény nakládají dosud žijící.