Pro začátek je dobré uvést, že William I. Robinson rozvíjí své teorie globálního kapitalismu a provádí kritické rozbory jeho jednotlivých aspektů. I proto je autorem knihy Teorie globálního kapitalismu: Transnacionální ekonomika a společnost v krizi (česky vyšla v roce 2009, pět let po uvedení na trh v USA, pozn. red.).

Mimo jiné se tento sociolog zaměřil na to, jak se vyvíjela současná hospodářská krize a co nám odhalila o kapitalismu a globální společnosti.

„Rodící se transnacionální kapitál prodělal zásadní expanzi v osmdesátých a devadesátých letech. Došlo při ní k maximální kumulaci díky novým technologiím, jako jsou počítače a informační systémy, ale též neoliberální politice. Bohužel jsme byli též svědky nových způsobů mobilizace a vykořisťování globální pracovní síly, která kvůli důrazu na nutnost její flexibility vedla k masivnímu novému kolu až primitivní akumulace a následnému vysídlení stovek milionů lidí – především ze zemí třetího světa. Z nich se stali mezinárodní migranti. A po těchto jevech byl celý systém opět na konci devadesátých let vystaven další krizi a následné stagnaci,“ uvádí Robinson v jedné kapitole knihy Revoluce nebo transformace, která vyšla v České republice před několika týdny a přináší pohledy a názory na politický vývoj hned několika politologů a sociologů.

Zbídačení a zrychlené dělení na dva nesouměřitelné póly

Robinson připomíná též to, že během této popsané kapitalistické globalizace, došlo též ke koncentraci bohatství celé planety do rukou jen několika málo lidí. „Tím se urychlilo zbídačení a vyvlastnění většiny. Není totiž třeba připomínat, že jedním ze známých důsledků globalizace je alarmující rozšiřování propasti mezi globálními vlastníky a ne-vlastníky. Dokládá to bezpočet studií, například zpráva Spojených národů o lidském rozvoji. Identifikuje tam například ty lidi, kteří vlastní více než milion dolarů v hotovosti, bez zahrnutí vlastnictví a důchodu. Tato zpráva, která byla zveřejněna v roce 2011 hovořila o 10 milionech takových lidí v roce 2010, především žijícíh v Severní Americe, Evropě a Japonsku. Jejich počet dál rychle roste i v asijsko-pacifické oblasti, Latinské Americe, východní Evropě, Africe a na Středním východě. Celkové bohatství těchto lidí činilo v onom roce 42 trilionů dolarů. To bylo dvakrát více, než vlastnili o deset let před tím a o deset procent více, než vlastnili pouhý rok před tím,“ konstatuje William I. Robinson dále.

Ovšem přes vzrůst počtu těchto superbohatých lidí dochází k výrazné sociální polarizaci mezi dvaceti procenty lidstva, jež bylo schopno se podílet na produktech globální hojnosti a zbývajícími 80 procenty těch, kteří zakoušejí pokles mobility a zvýšení nejistoty. Většinou se totiž nacházejí mimo takzvanou oblast globální spotřebitelské sítě.

Skupina vyvolených, která saje i z veřejných státních rozpočtů

S tím vším pak souvisí vznik takzvané transnacionální kapitalistické třídy (TKT). A ta v 21. století použila několik mechanismů, aby udržela globální akumulaci.. Jedním z nich byl mechanismus, který je založen na militarizační akumulaci. I proto podle uvedeného sociologa žijeme nyní v globální válečné ekonomice.

„Druhým mechanismem je redukce veřejných rozpočtů. Tím tato nadnárodní kapitalistická třída využívá své finanční síly k převzetí kontroly nad státními financemi a k zavedení nutného šetření pro pracující většinu. Využívá své strukturální síly ve snaze urychlit rozpad toho, co zbývá ze sociálních výdajů a sociálního státu,“ popisuje Robinson. A přidává i to, co si lze představit pod dalším jím popsaným mechanismem.

Tím je podle něj horečná světová finanční spekulace, která dělá z globální politiky prakticky jen obrovské kasino.