Jméno Jaromíra Sedláka dnes už je pro mnohé jménem neznámým. Přesto má za sebou život v nejvyšších patrech politiky – od té v minulém režimu až po tu v nedávné současnosti. Od roku 1971 totiž působil jako poradce premiéra Lubomíra Štrougala, poté byl poradcem premiéra Mariána Čalfy. Posledním premiérem, kterému radil, byl Jiří Paroubek. 

Jaromír Sedlák byl jedním z hostů, kteří byli pozváni na konferenci k 25. výročí 17. listopadu 1989. A i on dostal prostor k tomu, aby na to období zavzpomínal.

Prozradil, mimo jiné, že pokusy nasadit armádu proti lidem v ulicích po událostech na Národní třídě 17. listopadu, byly celkem dva. „Když se hovořilo a uvažovalo o tom druhém, bylo mně tehdy doporučeno, abych nespal doma. Poslechl jsem a raději jsem přespal v jedné rodině na Starém Městě. Nikdo nemohl vědět, co se bude dít, zda přece jen armáda a bezpečnost nenastoupí, aby revoluci potlačila. Někteří členové Státní bezpečnosti celkem vážně navrhovali zavraždit Václava Havla. Bylo to ale zamítnuto,“ popsal Sedlák.

I další pamětník slova potvrdil. A přidal to, že se o Havlovi přemýšlelo i zcela jinak

Do toho mu vstoupil dlouholetý novinář a publicista Milan Syruček, který vzpomínání na dobu „sametu“ moderoval. „Tuto informaci jsem dostal i já, a tak jsem si ji ověřoval. Dlouho jsem se nemohl dopátrat pravdy, zda skutečně někdo Havla chtěl odstranit v tom roce 1989 nebo ne. Co jsem se pak taktéž dozvěděl, že měl být Václav Havel jmenovaný ministrem kultury tehdejší (komunistické) vlády. Ptal jsem se na to znovu dokonce asi tak před měsícem Milouše Jakeše, abych zjistil, co je na tom pravdy. A on mi potvrdil, že předsednictvo ÚV KSČ o tom během jedné polední přestávky opravdu jednalo. Ale že se nedohodlo, a proto Havel tuto nabídku nakonec nedostal,“ uvedl Syruček ke slovům Sedláka.

Jaromír Sedlák zavzpomínal poté i například na to, že když přišel v onom roce 1989 první posel z Moskvy do Laterny Magiky, celé to prý působilo velice zajímavě. „I mé setkání s Václavem Klausem, jelikož Havel byl v té době v Bratislavě, bylo zajímavé. Klaus už tehdy hrál na to, že napadne Havla a převezme do budoucích dějin svoji roli tak, aby vyznívala důležitější, než byla ta Havlova. Víte, jak nás s tím sovětčíkem, se kterým jsem přišel, přivítal? ‚Havel je v Bratislavě, ale když tu není, tak já jsem hlavní.‘ Přitom vedle seděl Alexandr Dubček, Petr Pithart a další. Je potřeba to nezapomínat a vědět o tom,“ konstatoval Sedlák ve svém vystoupení.

Ambasáda Sovětského svazu chtěla, aby se její postoje tlumočily těm, co režim pohřbívali

V průběhu více než čtyř hodin, v kterých vzpomínali různé zainteresovaní lidé na to, co vše se kolem událostí v listopadu 1989 dělo, vystoupila celá řada dalších řečníků. Některá vystoupení již ParlamentníListy.cz čtenářům tlumočily, jiná připravuje. Na každý pád bylo (alespoň z toho, co zaznělo během konference) jisté, že 17. listopad spustil události, které se však dlouho připravovaly.

„Gustáv Husák měl být vyměněn Michailem Gorbačovem už v roce 1987, když tu byl na návštěvě. My jsme si zde své místodržící totiž nedosazovali, ti byli určováni v Kremlu. V tom roce ‘87 v dubnu tu tedy byl skutečně Gorbačov vyměnit Husáka za Jakeše. Jen bylo hloupé to udělat hned po jeho odjezdu, tak se tomu chtěl dát nějaký odstup. Je třeba dodat, že režim se navíc opíral o dva de facto základní pilíře moci – důvěru, které vedení Československa dával Kreml, a přítomnost sovětské armády v ČSSR,“ popsal mimo jiné také například i další z účastníků Jan Šolta. Nutno dodat, že akci pořádaly Nadace Železná opona, Evropské hnutí v České republice a Informační kancelář Evropského parlamentu v Evropském domě.