Ústavní soud je podle jeho slov složen z různých osobností, mezi nimiž jsou akademici, soudci i bývalí politici. Tím má být zaručena pestrost pohledů a jistota, že "exces jednoho může být korigován ostatními". Jan Potměšil ale soudí, že problém nastává, pokud se tak nestane, což byl někdy podle jeho slov případ Elišky Wagnerové.

Nad své kolegy prý vyčnívala tzv. soudcovským aktivismem, který však občas překročil meze očekávání "odborné veřejnosti, ale i dosavadní judikatury Ústavního soudu".

Jako příklad Potměšil uvádí nález I. ÚS 1849/08, který prý uvítali pouze "justiční aktivisté" bojující proti vládní moci za každých okolností. "Ve věci pořádkové pokuty, uložené za neomluvené nedostavení se k podání vysvětlení, nejenže jmenovaná potvrdila závěr, že se nakonec o přestupek nejedná. Doprovodila navíc, že v demokratickém státě nemůže stát vyžadovat po občanovi jakoukoliv součinnost, dále že už jen předvolání podezřelého k vysvětlení je nucením k sebeobviňování, a konečně že občan je oprávněn sám posuzovat zákonnost opatření veřejné moci a poté může buď uposlechnout či nikoliv," uvádí  právník v komentáři pro Lidové noviny. Stát se tak podle jeho slov ocitl v roli "dobrovolného svazu zahrádkářů", který své normy nemá jak vynutit. Správní orgány i soudy pak prý musely vyložit značné úsilí, aby se s tímto nálezem vyrovnaly.

Jan Potměšil v komentáři uvádí další příklady pochybení Elišky Wagnerové a dodává, že na její působení u Ústavního soudu mohou panovat různé názory. Lze se ale prý shodnout na tom, že mnohem volněji Wagnerové bude "v rámci moci zákonodárné". Zároveň připomíná, že v nedávném rozhovoru pro tisk uvedla výčet norem, které by měly být zrušeny.

"Uspěje-li tedy dotyčná v senátních volbách, najde široký prostor pro nijak nesvázaný a tentokrát legitimní aktivismus politický," práví v Potměšil v závěru svého komentáře.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.