Paní Ježková, co bylo vaší motivací k tomu, abyste kývla na vstup do politiky?

Nešvary na Praze 1, kterých raketově přibývá. Od Pohořelce po Václavské náměstí projde za rok asi 5 a půl milionu zahraničních turistů, přičemž ti tuzemští do toho ani započítáni nejsou. Žije tady přitom asi 30 tisíc obyvatel, pro které je to šílený nápor. Ten obrovský turistický proud pomalu, ale jistě likviduje poslední stopy místního komunálního života, jeho opěrné body v tom nejbanálnějším smyslu, jako obchody, služby, domovní dvorky… A radnice, která má hájit ty zbytky občanů, kteří tu ještě bydlí, tak nečiní. Přitom Praha 1 zaznamenává trvalý a v republice největší úbytek obyvatelstva, za posledních patnáct let je to asi 20 % původního počtu. Nejstrašnější ranou posledních let je zejména pro Staré a Nové Město systém pub crowl. Turista si koupí za asi pět set korun volný vstup do tří barů a může konzumovat až do rána, ulicemi pak táhnou průvody podnapilých mladých lidí, řvou a ničí, co se dá. V tom kraválu samozřejmě nejde spát, chodníky jsou po ránu znečištěné a plné odpadků, dochází k ničení mobiliáře, památek i zaparkovaných aut. Pořádek v ulicích má jednoznačně udržet radnice, což nečiní.

Proč tomu tak podle vás je?

Chyba je v systému. Věci se musí řešit systémově, ne jednotlivě. Třeba zmíněný pořádek není pouhý „pořádek“. Jde o to, z čeho všeho ten problém vyrůstá, je třeba jednat s kluby, s policií, s občany, také s majiteli agentur, které sem ty turisty vozí, a společně dojít k nějakým pravidlům, která budou všechny strany respektovat. Když spravujete svůj dům, vždycky přijde okamžik, že vám něco přestane vyhovovat, třeba zestárnete a budete potřebovat hůl, tak musíte předělat schody a koupelnu… A to se na Praze 1 neděje. Problémy už dávno přerostly hranice nastíněné před patnácti, deseti lety, dávno bylo nutné ty hranice proměnit a přeskupit. Jenže radnice se takto provázaně na Prahu 1 prostě podívat neumí.

Zhoršilo se to podle vás zásadně až v posledních letech, nebo to přicházelo postupně?

Situace samozřejmě nazrávala postupně, ale s každým neřešeným problémem rychleji spěla ke krizi. Teď jsme v té krizi – krizi všeho, protože na Praze 1 snad už není žádná oblast, která by byla v pořádku. A radnice na to čtyři roky nečinně hleděla, místo aby něco řešila.