„Tento fakt už nelze naštěstí zpochybnit, máme dostatek historických podkladů pro toto tvrzení. Při osvobození Karlových Varů sehrála totiž hlavní roli hrstka českých hrdinů, zakládajících členů Českého národního výboru, kteří promyšlenou akcí převzali správu města do svých rukou,“ řekl ParlamentnímListům.cz Milan Augustin, ředitel Státní okresního archivu v Karlových Varech.

Očitá svědectví statečných Čechů

Já sama jsem měla to štěstí, že jsem v květnu 1990 vůbec jako první novinář mohla zveřejnit očitá svědectví dvou, tehdy ještě žijících členů Českého národního výboru, Aloise Kačeny a Jaromíra Kytýře, kteří mi podrobně popsali, jak vypadal konec války v Karlových Varech a jak se ve skutečnosti odehrálo ono léta sofistikovaně zkreslované „osvobození“ města.

„Bylo nás tady pár Čechů. Sotva několik desítek. Všichni už jsme, stejně jako Němci tušili, že válka spěje ke konci. Bylo načase, Karlovy Vary byly plné nemocných, byla tu dislokována berlínská nemocnice, a především docházelo jídlo. Informace o událostech kolem jsme získávali z vysílání rozhlasu, spojení s Prahou zajišťoval statečný Robert Kneifl. Jezdil na kole, bez ohledu na všechna nebezpečí. Zásadní obrat v naší ilegální činnosti nastal v okamžiku, kdy se mezi námi objevil Stanislav Segmüller. Měl už naprosto jasnou představu o tom, co bychom měli udělat.“

Odvážné ultimátum

Oba čilí staříci pak popisovali, s ohromující pamětí, co se dále odehrávalo. Využili přítomnosti německých obyvatel Varů a začali přes ně obezřetně vyjednávat s tehdejším velením NSDAP ve městě, a dokonce mu předložili odvážné ultimátum s návrhem dalšího řešení situace. Z jejich svědectví mimo jiné plyne, že si konec války přáli nejen oni, ale také karlovarští Němci a obě strany si pomáhaly. Všichni přitom riskovali zatčení gestapem. Odvážná trojice se však nenechala ničím zviklat a netrpělivě se vydala již  7. května naproti americké armádě. Narazili na ně kousek za městem, před Loktem. Tam už vládla mírová atmosféra, vojáci prý dokonce hráli na zdejším náměstí volejbal.

„S Američany jsme začali vyjednávat u Bílého koníčka, ale odkázali nás na velitelství v Chebu, kam jsme ihned odjeli, a poté, co si zde ověřili, kdo jsme, nám byl vystaven glejt, v němž jsme byli uznáni jako Český národní výbor, s tím, že nám byla až do příchodu spojeneckých vojsk svěřena civilní správa. Tehdy jsme se také dozvěděli, že Američané Karlovy Vary neobsadí kvůli dohodnuté linii,“ prozradil Alois Kačena.

Tak a teď budeme, chlapci, mluvit česky!

Američané však dorazili do Varů v úterý 8. května. Shodou okolností to byli Čechoameričané. Pan Kačena s dojetím vzpomínal, jak jim jejich kapitán na německé radnici řekl: „Tak a teď budeme, chlapci, mluvit česky.“ Jeden z nich byl totiž synem našeho prvorepublikového senátora Tauba. Američané jim pak oficiálně předali glejt a oni se nečekaně hladce ujali správy města. Ihned svolali všechny německé činitele a oznámili jim, k jaké došlo změně a zdůraznili, že ručí svými životy za další nerušený průběh. 

Podobně rozhlasem informovali občany. Je až neuvěřitelné, že skupinka několika Čechů pak řídila životy více než osmdesáti tisíc zde žijících Němců a navíc odzbrojovala ustupující armádu. Vedení wehrmachtu přitom netušilo, že veškerá moc je v rukách hrstky Čechů. „Tato hra trvala až do 11. května, kdy Karlovy Vary obsadila ruská armáda,“ připomněl Alois Kačena.

Zubožení Rusové

Alois  Kačena s Jaromírem Kytýřem byli také očitými svědky příjezdu Rudé armády, který se však odehrál zcela jinak, než nám celá léta tvrdila propaganda: „Nebyl to žádný velkolepý příjezd  hrdinů na  tancích, jak jej známe z filmů. Ráno, kolem páté, přijelo pár vojáků na proutěných (!) vozících s vyhublými kobylami, samozřejmě strašně unavených. Bylo nám jich líto. Ale nechtěli s námi vůbec mluvit, odmítali jídlo i pití. Nevěřili nám. Usídlili se u jedné vdovy, která je zaujala tím, že měla na domě největší anténu v Karlových Varech.“ Ačkoliv přítomní Češi ruské vojáky také vítali s nadšením, to, co se pak odehrávalo v bohatém městě, je děsilo: „Hned jak dorazili, vyhradili si právo na válečnou kořist. A plenili naše lázně jako město nepřátel.“

Skuteční hrdinové v kriminále

Některá fakta o tom, co následovalo, jsou tak děsivá, že by jejich zveřejnění mohlo vyvolat další vlnu nenávisti. Snad jen další nezpochybnitelný fakt. Maršál Koněv, vydávaný za osvoboditele města, dorazil až po deseti dnech. Přesto vše se obě armády, jak ruská, tak americká, ačkoliv Karlovy Vary ve skutečnosti neosvobodily, celá léta oslavují. Jen jejich památníky se podle změny režimu odstraňují, či odhalují. V dubnu 1990 byla z centra Karlových Varů odvezena socha Rudoarmějce, kterou vystřídal kontroverzní památník s nesmyslným nápisem děkujícím americké armádě. Ti skuteční čeští hrdinové byli v padesátých letech zavřeni za podvracení republiky a velezradu. Přesto celý život, až do své smrti trvali na tom, že Vary neosvobodila žádná armáda a teprve současní historikové jim dali za pravdu.