„Hele, když jsem byl doma, tak jsem pořád chlastal rum, nic jsem si nepamatoval. Konečně jsem mezi lidma, konečně se ožeru a budu si něco pamatovat," svěřil se Kuba v restauraci Na Vinici, která má velkou zahrádku. Všichni seděli nejvýše po čtyřech, užívali si točeného piva. A to jsme byli tak ve dvou třetinách okružní cesty po pražských zahrádkách.

K Vltavě cesta dlouhá

Prokopské údolí je skoro vždycky plné výletníků. Podle názvu dokonce vznikl pivovar. Ostatně idea Pivovaru Prokopák prý vznikla již v roce 2017 jako společný sen dvou kamarádů a o dva roky později otevřeli provoz. Přesně v době, kdy se „koronavirové neštěstí" dostalo do Čech, přesně v době, kdy se hospody zavíraly. Když jsme s jedním z těchto kamarádů chtěli udělat rozhovor, narazily ParlamentníListy.cz na stěnu nedůvěry. Po následné „verbální masturbaci, co bychom měli napsat," jsme se nápadu vzdali. V pondělí odpoledne tam seděly zhruba čtyři mámy s dětmi. Jinak bývá kolem pivovaru s hospodou, kde si člověk smlsne na výborných pivech jako Kluk, Tatin, Milostpaní a dalších většinou narváno.

„Už to byla potřeba, jsem rád, že jsem to mohl otevřít," sdělil výčepák v zahrádce za Besední restaurací u Ritschelů v Hlubočepích. Zahrádka je z části krytá, takže nás tam nepřekvapilo ani setsakramentské počasí typu chvíli sluníčko, chvilku slejvák. Štamgast Jenda tam po několika "nápojích" začal kupodivu přemýšlet: „Americká pohádka o zoubkové víle Zuběnce je takové mravokárné vyprávění. To mně se zdá už půldruhého roku o víle Pivěnce. Přilétá ke mě oknem a holka sice malá, ale silná, přiletí s půllitrem zlatavého moku. Prostě klasická česká pohádka."

Srbská restaurace Jelica a její zahrada byla zavřena, zato zahrádka U Veselé kozy plná spiťarů. Právě tam se legendární lobbista ze seriálu Kancelář Blaník stal rádcem, jak to dobře zašulit, aby se po Babišových daních platilo co nejméně. Na Císařské louce o kousek dál seděl na zahrádce restaurace Cinda Rus s dvěma dětmi a postarší pár. „Kupodivu je tady dnes méně lidí, než bývá v pondělí zvykem. Ostatně za normálního běhu tady nejsou ani pátky silné. Pijáci sem ten kilometr od Smíchovského nádraží moc jít nechtějí, natož aby sem z Podolí přeplavali. Nemáme to tady lehké," postěžoval si výčepák.

Od Vltavy taky dlouhá cesta

Z levého břehu Vltavy na pravý jen jeden most. Tedy ten pravý! Kudy? Co nejblíže restauraci U Fleků. Jedna z nejstarších a nejvyhlášenějších hospod v Praze. A jejich tmavý ležák, to je lahoda. Prý jde o jeden z mála pivovarů ve střední Evropě, kde se pivo vaří bez přestávky déle než 500 let. Nyní dokonce dveře otevírá jeden ze zaměstnanců a do krásné vnější zahrádky, která vypadá jako středověký rynek pod kaštany, jen kousek. Návštěvníka zdraví všech asi devět výčepních a číšníků, kteří obsluhují zhruba patnáct hostů. A jak je tady zvykem, tak mi při placení ke dvěma, přiletí ještě poslední třináctka. „Už jsme se hodně těšili, až otevřeme. Pondělky bývají vždy horší, navíc teď občas zaprší," odvětí mi číšník.