V takových ikonických kempech, jako jsou třeba Hracholusky, na pomezí severního Plzeňska a Tachovska, věc nevídaná, že nehrozí žádné prodírání se mezi zástupy zájemců o vodní hrátky. A to o atrakce není nouze!

Kde jste, našinci i cizinci?

Holanďané tu ještě před covidem pobývali po desítkách. Dnes je tu pár Němců, Poláků a nějaký ten Dán. A to je všechno. Nebýt tuzemské klientely, nebyl by tu téměř nikdo. A to sem jezdí ještě lidé z Plzně. Těch, co by dorazili z druhého konce republiky, byste na prstech jedné ruky spočítali…

Všichni vyhlížejí potenciální zájemce. Již od vstupu, kde se prodává opočenská zmrzlina, až po stánky s klobásami a kofolou. Jídla maximálně do dvou stovek, klobása 90, párek 50. To v jiných letech v sezoně tady byly cenové divy, kdy létaly stovky sem a tam.

Jen abyste cálovali, to by chtěli

„Ještě bance platit za tržbu, nestačí, když jí tam dávám peníze na účet?“ rozčiluje se jeden z provozovatelů. „Ona spravuje moje peníze, když bych chtěl půjčku, tak neví, kolik si říci na poplatcích a ještě by chtěli procenta z tržby z platební karty? Nic, šmytec! Ať si políbí…“ A obdobně hovoří další. Jediný, který tady přijímá karty, je provozovatel motokár na kousku bývalého pole.

Divíte-li se, že je platba jen cash, tak nemusíte. Cizinci to berou se stoickým klidem, pro mnohé je placení kartou v Česku stále exotika. Nevidí v tom žádný problém. Ostatně, pamatuji, jak před pár měsíci strkala v jedné malé šumavské vísce na bavorské straně hranice paní z marketu kartu do terminálu, až ji málem zlomila, jak na platby takovýmto způsobem nebyla zvyklá. „Tady to není zavedeno a dlouho ještě nebude,“ konstatovala suše, když jsem ztrácel nervy.

„Jenom ať cálujeme, to chtějí,“ rozčiluje se okolo jdoucí paní na banky a peněžní ústavy. „Když si chcete vložit na cizí účet, platíte stovku. Je to normální? Absurdita, se kterou nikdo nic nedělá. Tak ať si banky aspoň v něčem políbí šos. Budeme dávat peníze cizákům a sami tady třeme nouzi. Tak ať nám dají terminál zadarmo, bez poplatků, a bude jiná.“

Argumentuji Svazem obchodu a cestovního ruchu, který je ze vzniklé situace konsternován a doporučuje dále držet platby. „Ať si pan Prouza říká, co chce,“ komentuje stav podnikatelka v občerstvení. „Ty drží basu s těmi, co sídlí v zahraničí. O našince jim nikdy nešlo…“

Atmosféra houstne i v samé blízkosti Plzně, u Boleveckého rybníka a autokempu Ostende. Tady jsou dokonce i volné chatky, což pamětníci nepamatují. Místa na stanování, na přívěsy i karavany je spousta. I tady se v recepci a restauraci bere jen cash.

„Prý se tím podporuje šedá ekonomika,“ utrousí někdo z personálu. „Tak ať máme solidní hodinovou a minimální mzdu a nikdo si nebude dovolovat něco ušetřit bokem. A dávat i na kartu dýško, to je čiré bláznovství.“

Sehnat solidního brigádníka je nadlidský úkol. Svěřit někomu kasírtašku je riziko jak hrom. „Vědí vůbec ti kravaťáci v bankovních kukaních, jaká je realita?“ Odplivne si a už raději mlčí. Ještě by něco řekl jako Palivec a šel do lochu.

Kde jsi, Evropo?

Kemp v Konstantinových Lázních je přece jenom víc v pohodě. Alespoň chatky jsou plné a zablokované do konce prázdnin. Je to ale také tím, že do jediných lázní v Plzeňském kraji míří turisté z celé republiky, a to i díky reklamně. I tu je však viditelný nedostatek zahraničních návštěvníků. Nějaký ten Němec či Polák nenahradí Holanďana. Ten ještě přijel do Čech v červnu, ale nyní ze střední Evropy zmizel. A nejsou ani Němci s malými dětmi nebo se školáky, vždyť severní spolkové země mají prázdniny. Že by všechno jelo mimo Evropu?

Nejsou ani Slováci, to je další velká smutná zajímavost. Češi všechno sami nevytrhnou, i když, jak je vidět, se snaží. A kempy využívají i třeba „jen“ na tři dny, tedy takzvaný prodloužený víkend.

Ve jménu boje proti hotovosti

Že se neberou karty, zdá se, nikomu moc nevadí. Když je v dosahu bankomat – což většinou je – nevidí to lidé jako problém. „Internetem lítá nějaký apel, aby lidi platili alespoň u tuzemských podnikatelů v hotovosti. Já s tím nemám problém, naopak,“ konstatuje muž ve středních letech. „Hamižný banky se tady roztahují, nevědí, co by si řekly za úvěr, cpou miliony do reklam, aby chytly nějakou ovečku, kterou za ta léta několikanásobně vysají. Takže když nejdou na ruku, ať si teď chroupnou…“

Mezi lidmi se však uhnízdila určitá nejistota. Zda toto všechno není jen zrychlená cesta k omezení hotovosti. „Teď nám budou říkat, jak je to neetické, jak je to neuvědomělé, že se podporuje stínová ekonomika, a tak dále,“ nechá se slyšet další muž. „Jenže co chcete dělat, když potřebujete udržet živnost a nechce se vám jít pro dávky na pracák. Nejdřív se řeklo, že budou v restauraci oddělené prostory pro kuřáky. Když jsme to vybudovali, tak zrušili kouření úplně. Všude jsme dali bezdotyková umyvadla, nové toalety, na to jsme si taky museli vzít půjčky, a když jste v zahraničí, tak tam pomalu kadíte přes klandr někde na pláži. Tak o co jde? Když je někdo rovnější, tak budeme držet hlavně sebe a ať se banky vztekaj. Tak holt budou mít v těch miliardách příjmu o pár milionů míň…“

Někdo se prý ozvat musí. Máme tedy brát neakceptování jako protest? „Spíše vysíláme signály,“ směje se onen bodrý muž. „Které ale nikdo neslyší nebo nechce slyšet. To je pak špatné, máte-li hluché pány, kteří si jen melou svoji písničku.“

Skandál!!! Trestat je

Podle mladých a teenagerů je to ovšem skandál a mělo by se zavírat. Když nic, tak alespoň provozovny. Oni chtějí platit mobilem nebo hodinkami a zatím potupně stepují u nějakého bankomatu. „Když už se i kartou dá platit na hajzlu, tak proč bychom nemohli platit za chlast?“ konstatuje skupinka podroušených potetovaných mladistvých, kteří hledají alespoň Vietnamce, kde se dá platit kartou. Jenže nejsme ve městě a signál v pahorkatinách a vrchovinách bývá nestálý, i když už léta nás operátoři přesvědčují, že za ty evropské peníze mají 99,9 procenta republiky pokryto.

Ono s tím placením, Tepelská pahorkatina nebo takový Kramolín u Plané u Mariánských Lázních opravdu není Praha. A to nemusí ani foukat…