Údajně se do sociálně vyloučených lokalit vracejí Romové z Anglie. Panují obavy, že těžko uplatnitelná generace 15–24 let se rozšíří –  zejména po koronavirové krizi – o další nízko kvalifikované či nevzdělané lidi, kteří už vůbec nenajdou uplatnění. Také to v Obrnicích, kde převládá romské obyvatelstvo, vnímáte? A vracejí se sem rodiny z Anglie, protože se zde cítí bezpečněji?

V tuto chvíli máme v Obrnicích dvě takové rodiny, tedy nejde o nic masového, dramatického, ale muselo se trochu zasáhnout, když hned nedodržovali povinnou karanténu po příchodu ze zahraničí. Řešili jsme to i s policií. Potom se již zklidnili a karanténu dodržovali. Teď už pochopitelně jsou zase všichni „frajeři“, běhají po ulicích, chodí bez roušek.

Mohu vám říci, že první dva tři týdny nouzového stavu se i místní Romové báli koronaviru, ale už je to přešlo, lítají tu bez ochranných pomůcek – shodou okolností jsem měla včera docela extempore na sídlišti.

V jakém smyslu?

Potkala jsem paní s dvěma dětmi bez roušky, tak jsem ji oslovila... nepřejte si slyšet, jak se do mě pustila! Místní by si vůči mně tohle nikdy nedovolili. Ona na mě křičela stylem, co je mi do toho a ať táhnu. Že není místní, ať se o ni nestarám... bohužel mi utekla, řekla jsem jí, že zavolám policii, což jsem skutečně udělala, ale už jsme ji nedohledali.

Každopádně tedy se pohybují bez roušek a je jim jedno, že sem přišli odjinud. Děti, ty úplně ignorují nošení roušek. Ale co s tím naděláme? Vůbec nic. Ani na dospělých, protože i kdyby je postihlo správní řízení a pokuta, tak ji neuhradí, protože na dávky se sáhnout nesmí.

No vidíte, a já jsem zrovna v březnu psala o tom, jak jsou v Chebu lidé udiveni, že roušky a respirátory byly k nesehnání, ale právě Romové je měli a nosili…

Oni se i obrničtí zpočátku báli, skutečně se báli. Nevylezli z baráků! V Obrnicích byl na začátku nouzového stavu skutečně klid. Ale pak se to začalo rozvolňovat a už se ničeho zas nebojí. Protože se de facto nic neudálo, nikdo se nenakazil.

A dozvěděli byste se to? Šel by nakažený občan ze sociálně vyloučené lokality k lékaři?

Já si myslím, že bychom se to dozvěděli. Na vesnici se tohle rozkřikne. Kromě toho po celou dobu i fungovaly terénní pracovnice.

Tedy, dokud se místní báli, tak „šlapali“ podle pravidel. Musím říci, že opravdu vše respektovali – když se něčeho bojí, tak se prostě bojí… Ale teď… Včera jsem to na sídlišti viděla: roušku mají pod bradou, bůhví zda ji tam nenosí stejnou čtrnáct dní.

S navrátilci z Anglie tedy masový problém není. Na krajském zastupitelstvu, které se konalo v Ústí nad Labem minulý týden, shodou okolností vystoupila ředitelka hygienické stanice Ústeckého kraje. Využila jsem její přítomnosti a vznesla dotaz právě v souvislosti s navrátilci, jako se nyní ptáte vy.

Co přesně vás zajímalo a jaké informace jste získala?

Zajímalo mě, zda má hygienická stanice nějakou evidenci, zda dostávají informace o návratech těchto lidí ze zahraničí a kam se přemisťují. A pokud ano, zda by nebylo možné informace poskytovat pro vedení měst a obcí, kam přesně se vracejí.

Mým dotazem byla zaskočená. Bylo zřejmé, že pro Ústecký kraj zatím toto není velkým problémem, že by se k nám valily doslova autobusy, to nikoli. Informace tohoto rázu hygienická stanice nemá a ani by personálně nezvládali je dílčím způsobem zpracovávat a předávat samosprávě.

V Ústeckém kraji zřejmě opravdu nejde o takový nával jako například na Severní Moravě.

To je koneckonců dobře. Myslíte, že prvním, kdo zůstane po koronavirové krizi totálně bez práce, je právě generace 15-24 let, na jejíž nedostudovanost a automatické „přechody“ na úřad práce jste už před koronavirem upozorňovala? Zhorší se školní morálka ještě víc, když si teď zvykli být všichni doma?

Ta nynější dobrovolnost, to tedy si myslím, že je pro sociálně vyloučené lokality naprosto na nic!