Fialova vláda hodlá podle komentátorky Lídy Rakušanové propásnout jedinečnou šanci, jak se zbavit Benešových dekretů. Nový kabinet prý totiž připravuje seznam několika tisíc zákonů, které jsou nepotřebné či nadbytečné, a hodlá je zrušit. Rakušanová zpochybňuje, že by dekrety měly v současné době „významné politické či mezinárodní dopady“. Prý je to naprosto bezpředmětné.

Naopak prý čeští politici Benešovy dekrety zneužívají k „bezostyšné manipulaci s voliči“. Čestnou výjimkou, která to nedělá, jsou podle slov někdejší emigrantky pouze lidovci. Připomeňme, že to byli v minulosti právě politici KDU-ČSL, kteří během svých vládních mandátů s oblibou jezdili na srazy Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Šlo například o exministra kultury Daniela Hermana či tehdejšího šéfa lidovců Pavla Bělobrádka. Dřívější šéf lidovců Marek Výborný se zase přimlouval za to, aby sudetští Němci vedení známým Berndem Posseltem mohli uspořádat jeden ze svých srazů v České republice.

Lída Rakušanová ve svém komentáři při výzvě o vymazání Benešových dekretů používá termín „odplevelení“ Sbírky zákonů a elegantním zbavení se této právní normy.

• VÍCE ZDE.

Proti jakékoli snaze oživovat diskusi okolo Benešových dekretů se v komentáři pro ParlamentníListy.cz staví bývalý kancléř a současný výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, který se v roce 1997 v pozici šéfporadce premiéra Václava Klause podílel na přímých vyjednáváních o textu Česko-německé deklarace. 

Co se týče aktuální kauzy, podle doktora Weigla je pokus opětovně zahájit debatu o potřebnosti či nepotřebnosti dekretů prezidenta Beneše příkladem absolutní politické slepoty a ignorantství. „Nejde pouze o známý fakt, že tragická historie se dávno stala a nedá se žádným způsobem odestát, nedá se prožít znovu, že s historií se můžeme pouze smířit, nikoliv se snažit ji odehrát znovu nějak jinak a lépe. Nelze oddělit příčiny a následky tragédií, nelze vytvářet nové křivdy. Dobře víme, kolik zla a problémů neustálé vytahování sporu o výklad historie přineslo, máme v paměti, jak jednostranné omluvy a naivní gesta a z nich plynoucí nároky druhé strany česko-německé vztahy až do uzavření Česko-německé deklarace Václavem Klausem a Helmutem Kohlem komplikovaly,“ míní exkancléř Václava Klause.

„Znovu se snažit toto nebezpečné téma oživovat právě teď, když česko-německé vztahy čeká zásadní zkouška a možná i krize, je nepochopitelné. Tato zkouška souvisí s bezohledným a nekompromisním prosazováním tzv. Green Dealu a na něj navázaných dalších projektů s drtivým negativním dopadem na českou ekonomiku i životní úroveň našich občanů novou německou vládou. Pokoušet se za této situace ještě rozbouřit vášně ve vztahu k minulosti považuji za krajně nezodpovědné,“ uvádí důrazně Jiří Weigl.

Připomíná, že samo Německo se brání snahám otevírat témata druhé světové války a s ní spojených zločinů proti objevivším se polským nárokům na reparace. „Neoživovat tragickou minulost by mělo být i naší prioritou. Dnešní všestranně složitá situace kolem nás vyžaduje z naší strany pevné a racionální postoje k obhajobě českých zájmů, nikoliv vytahování starých křivd a vyvolávání vášní ani kapitulantskou protektorátní servilitu,“ konstatuje doktor Weigl pro ParlamentníListy.cz.

V době vyjednávání Česko-německé deklarace v roce 1997 se doktor Weigl coby šéf poradců tehdejšího premiéra Václava Klause podílel na dolaďování jednotlivých formulací a slov v tomto dokumentu. Patří tedy k několika málo lidem, kteří se podíleli na budování moderních česko-německých vztahů na té nejvyšší úrovni.

„Dokument byl z naší strany původně připravován Ministerstvem zahraničních věcí, ale v určité chvíli jsem jeho přípravu převedl do gesce předsedy vlády. A byl to Úřad vlády, konkrétně šéf mých poradců Dr. Weigl, kdo v závěrečné fázi – spolu s Kohlovým důvěrníkem Bitterlichem – dolaďoval jednotlivé formulace a slova,“ řekl k tomu dříve sám tehdejší předseda vlády a pozdější prezident Václav Klaus.

Komentátorka Lída Rakušanová, která s výzvou vládě na zrušení Benešových dekretů přišla, odešla po okupaci v roce 1968 do emigrace a pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v německém Mnichově, který je mimochodem sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu. V Německu studovala germanistiku a slavistiku, v minulosti hojně přispívala do řady německých médií. V letech 1998–1999 byla členkou části Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. Nyní pravidelně komentuje české i evropské politické dění.