Sněmovnou před pár dny prošel návrh k zákonu o pomoci v hmotné nouzi, dle kterého by úřady práce měly v budoucnu z některých sociálních dávek strhávat nezaplacené pokuty – za přestupky proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití, proti majetku. Stejně tak by postupovaly i v případě nepřihlášení dítěte k zápisu k povinné školní docházce a v případě zanedbávání péče o povinnou školní docházku žáka – tedy záškoláctví.

Projednávání poslanecké novely, zkráceně nazývané „3× a dost“, vyvolalo i nadmíru kontroverzní či jadrné reakce, s kterými se ještě budou muset popasovat senátoři. Zaznívají přízviska jako „nejasociálnější“ či přímo „protiromský“ návrh. Na druhou stranu například z poloromské obce Obrnice na Mostecku, která byla před lety oceněna za integraci Romů, zaznívá spokojenost. Někdejší starostka a nyní radní Drahomíra Karasová (Miklošová) je v úžasu z patetických a přehnaných obviňování některých politiků.

Na mizině kvůli pětistovce? K rambajsu je nikdo nenutí

„Téma je to opravdu žhavé. Například pirátka Richterová mě svým názorem překvapila. My přeci nechceme lidi o nic okrást. O nic obrat. Oni nebudou chudáci. Někdo z nich dělá oběti, které nebudou mít peníze a budou víc krást. Vždyť je to nesmysl! Pokud třikrát za rok udělají stejný přestupek proti občanskému soužití v noci, kdy dělají rambajs, a pokuty nezaplatí, tak to přeci není žádné ožebračování. Prostě se musejí chovat slušně. Výklad některých oponentů, že někoho chceme tímto rozhodováním ožebračit, mě doslova fascinuje,“ vysvětlila svůj postoj ParlamentnímListům.cz.

A zmlknout by měli zejména populisté s přehnanými výroky, že tato drobná změna bude ještě více lokální problémy eskalovat. Tím naráží na výrok ministryně Jany Maláčové (ČSSD): „Tento návrh povede jenom k eskalaci problémů, zejména ve vyloučených lokalitách, protože tuto složitou problematiku není možné řešit odtrženě od celé reality.“

Na to má Drahomíra Miklošová jen povzdech: „Já bych ji fakt nastěhovala do takového paneláku. Ať tam jde, ať si k sobě nastěhuje takovou rodinu. Teď obzvlášť v době covidu, kdy mladá generace nemusela do školy! To jsou výrostci, kteří nerespektovali zhola nic. Šlo třeba i o 20členné partičky, bez roušek, vše jim bylo šumák. No co, tak jim vyčiníme? Zkusila jsem to jednou u autobusové zastávky, a ještě mi horda z nich vynadala. Oni vědí, nic se jim nestane. A my dál chodíme do práce, odvádíme daně, aby dál bylo na jejich dávky... A když chceme zastání, tak nemáme právo se bránit vůbec ničím? Jde o hledání nástroje, kterým bychom se mohli de facto bránit. Máme policii, máme 150 opatření, ale ve skutečnosti nás nikdo neochrání,“ zoufá si.

Drahomíra Karasová (dříve Miklošová) s poslancem Bauerem v Mostě. Foto: Lucie Bartoš

Pracujícího se neziskovka za totéž nezastane…

Porovnává, že člověk, který pracuje a je mu vyměřena pokuta, tak ho exekuce může velice rychle dohnat na jeho mzdě. „A u dávek nikoli? Když se strhne pokuta z výplaty, tak to žádná neziskovka nekřičí, že pracujícímu se sebraly peníze. A nepracujícího, která se rozhodl chovat neslušně, budeme neustále ochraňovat a litovat?“ klade příhodnou otázku k zamyšlení.

Slušný člověk nemůže být znevýhodněn: „Není možné akceptovat lidi, kteří nechodí do práce, žijí nočním životem a ruší pracující, kteří se potřebují vyspat, ale klidu se nedovolají. On třeba i policista přijede, ale když odjede? Zeptejte se na magistrátu, kolik mají pohledávek za nezaplacené pokuty... Nevymahatelné, absolutně nedobytné peníze. Přitom nejde o závratné částky, někdy i jen pětistovka, tisícovka. Není pravda, že jim zbyde sotva na chleba, to je nesmysl,“ reaguje na patetické výkřiky a souzní tak s názorem poslance Jana Hrnčíře (SPD, že kvůli tomu neurvalci „hlady neumřou“.

Navržené opatření má podle ní vést k tomu, aby se křiklouni a hrubiáni báli. Není o tom, že teď hned jim úřad bez upozornění něco sebere. „Není přeci normální, aby se výtržník vysmíval policistům, kteří s ním nic nezmohou, nic si po něm nevezmou. Já to v každém případě vítám, konečně se podařilo záležitost někam dotlačit. Mluvíme o problému x let, spousty snah, hledání řešení, řada jednání... Uvidíme efekt, jak daleký bude mít,“ podotýká.

Proti záškoláctví: Zadupat před nimi, co jim hrozí

Osobně občanská demokratka z Ústeckého kraje kvituje s velkým povděkem, že se v rámci novely udělal v tomto směru krok i ohledně záškoláctví. Dosavadní legislativní nástroj není prý dostatečně využíván. „Dokud se rodiče nebudou obávat postihu, jejich chování se nezmění a nebudou děti do školy posílat. Je potřeba rozhlásit, že když rodič neřeší záškoláctví dítěte, tak přijde o dávky. To je to, čeho jediného se bojí – odebrání dávek a odebrání dětí,“ zdůrazňuje Miklošová.

Je tak konstantní se svými názory z doby před dvěma lety, kdy byly PL přizvány k akci, na níž se vyjadřovali i kantoři z obrnické základní školy.

„Žáci opouštějí školu ze 7. a 8. třídy. Jsou to absolutně nepoužitelní lidé do budoucna. Systém sociálních dávek je udržuje příjemně a pohodlně při životě,“ podotkla Miklošová.

Couvnout kvůli úředníkům? A co učitel…

Vladimíra Pechanová, ředitelka MŠ v Obrnicích a speciální pedagožka, nastínila už tehdy ožehavý problém: „Pozorujeme zvyšující se agresi u dětí a u rodičů. Nemáme oporu. Jedeme domů ze školky a stahujeme okýnka, protože vyhrožují.“ Školka už dala na dveře aspoň „výstražnou“ ceduli, že při konfliktu volá policii. Ta totiž sídlí poblíž, takže výstraha aspoň trochu funguje. Problém je, když odpoledne zůstanou s dětmi dvě učitelky. „Dvacetileté, hubené pedagožky, ty se ani neubrání. Mám o ně strach,“ svěřila se.

A další zkušenost přímo ze školského „bojiště“: „Navíc se nám někteří vracejí do školy třeba dvakrát za rok. Naskočí jim 200 neomluvených hodin a už zase odjedou. Vyjdou ze 7. třídy. Obrovské problémy s chováním. V Anglii nemuseli být ve třídě, když dělali problémy; to u nás nejde. Pro kantora je to peklo – házejí po něm věci, napadají ho, jsou agresivní. Vyhrožují, že ho zbijí,“ popisovala své zkušenosti Hana Matuštíková, zástupkyně ředitele obrnické základní školy.

Jako legitimní tak zde nezaznívá argument ministryně práce a sociálních věcí Maláčové, že „skutečnou obětí návrhu budou úředníci“, kteří budou mít strhávání pokuty na starosti. S ohledem na to, že oproti učitelům a policistům úředník sedí „za okýnkem“, to ani Drahomíra Miklošová nepovažuje za důvod, proč nadále tolerovat útrapy v lokalitách s nadměrným výskytem výtržnického chování.

Přivírání očí před amorálností

„Vyjma ochránců lidských práv se shodujeme napříč politickým spektrem. Jen neziskovky opět vystartovaly s tvrzením o snaze ožebračit chudáky. Že už takhle prý mají málo. To je ale tak zkreslený výklad, tak zneužitý! Je skutečně nutné stále zdůrazňovat, že jde pouze o nástroj, aby se problémoví jedinci začali ve společnosti chovat spořádaně. Udělat tři stejně přestupky během jednoho roku, a nezaplatit vyměřenou pokutu!?“ nechává na každém Drahomíra Miklošová k přemítání, zda si můžeme dovolit takovou obhajobu závadného chování.

Všichni pedagogové ale poslanecký návrh v těchto směrech nepodporují. Kupříkladu ředitelka základní školy v Trmicích na Ústecku Marie Gottfriedová, která ve své škole má rovněž zastoupení romských dětí stejně jako škola obrnická a která před pár dny získala titul ředitelka roku, udělovaný organizací Tutor.

Má dost důvodů, proč by senátorům nedoporučila, aby pro změnu zvedli ruku. „Trestání rodičů nepovažuji za formu podpory dětí,“ zní jeden z těch, o kterých promluvila pro ParlamentníListy.cz. Na celou problematiku podle ní je zapotřebí nahlížet optikou dětí, o které jde především, a položit si otázku: Jak toto represivní opatření pomůže jim?  

Samostatný rozhovor s ředitelkou Marií Gottfriedovou, kde popisuje vlastní způsob, jak řeší záškoláctví, připravujeme k vydání.