Jak jste se dostal k Václavu Havlovi?

Tehdejší děkan fakulty sociálních věd Lubomír Mlčoch, kterému jsem dělal asistenta, mi sdělil, že mu volal pan Fischer, jestli bych u nich nechtěl dělat poradce či analytika. Ve své mladické nerozvážnosti jsem se domníval, že jde o cestovní kancelář Fischer. A ne kancelář prezidenta republiky, které tehdy šéfoval Pavel Fischer. A tak jsem odmítl. Mlčoch mi za chvíli volal a říkal, hele prezident by se neměl takto šmahem odmítat, aspoň se s ním sejděte. Takže jsem zjistil, že jde o nabídku od Havla. S ním jsem se poprvé sešel týden na to v Lánech, když se řešili dva noví členové komise pro cenné papíry.

Jak na vás Havel působil?

Byl to velice příjemný člověk, který si na nic nehrál. Více jsem se s ním viděl po skončení jeho prezidentství. Setkávali jsme se s bývalými členy kanceláře prezidenta republiky jednou týdně v hospodě pod Hradem U zavěšeného kafete. Říkali jsme si Kopr – kancelář opravdového prezidenta republiky, protože jsme poměrně těžce nesli toho nového člověka, kterého zvolili po něm. Občas tam chodil i Václav Havel. Často se stávalo, že přišel číšník pro objednávku a Havla si všiml až naposledy, protože seděl v koutku. Neměl potřebu jako někteří jiní politici, aby když někam vstoupí ho všichni zdravili a chodili v předklonu. Svoji energii používal tam, kde to bylo nutné. A nepoužíval negativní energii, což vidíme u politiků často – urážky, agresivní styl.

Jak vás ovlivnil?

Otevřel mnoho debat příliš brzy. Třeba jeho debata o růstu předběhla dobu o 10 let. Dnes se nad růstem dává otazník i v mainsteamovém tisku. Tenkrát na Havlovo uvažovaní koukali jak tele na nová vrata. Jeho úvahy o občanské společnosti také byly nepochopené. Až dnes je vidět, že je spoustu věcí možné dělat zespodu. Anebo v zahraniční politice, kterou postavil na zdánlivě naivní ochraně lidských práv. Ale díky tomu jsme se dostali na nové trhy a byli jsme respektovaní i Čínou a dalšími velkými hráči. Protože jsme měli názor. Teď se děje opak. Což jsem často premiérům říkal – když máme úspěšnou a ojedinělou značku zahraniční politiky, tak ji neměňte. Nebo při slavném proslovu v Kongresu, kdy řekl: Často se mě američtí přátelé ptají, co mají udělat, aby pomohli Československu. Odpovídám jim: Chcete-li nám pomoci, pomožte Rusku. Potřebujeme Rusko, které nebude naštvané na Západ. Pozoruhodný výrok, který po 21 letech je stále aktuální.