Akce, které se zúčastnilo několik desítek mladých lidí a zástupci především ODS, byla jednou z největších v kraji.

Netušené možnosti a velká překvapení

„Měl jsem to štěstí, že jsem byl mezi prvními, kteří odjeli do velitelských struktur Aliance. Tehdy jsme měli malou skupinku čtyř lidí do Holandska, kde je do dneška jedno z velkých operačních velitelství. Tam jsme byli na oficiální den vstupu společně s polskými a maďarskými kolegy, takže jsem to měl z první ruky,“ zavzpomínal v úvodu svého vystoupení generál Pavel.

„V té době jsem samozřejmě ještě nemohl tušit, že se do NATO ještě několikrát vrátím. Jednou v pozici našeho národního představitele při strategickém velitelství v belgickém Monsu a pak při opakovaných návštěvách jako náčelník generálního štábu. Kdy jsem byl členem vojenského výboru, který připravuje vojenská doporučení na zásadní vojensko-politická rozhodnutí Aliance. Ani náhodou by mne nenapadlo, že by někdo v té době z našich nových zemí mohl dostat důvěru a být zvolen náčelníky generálního štábu v tajné volbě a navíc do pozice předsedy.“

Chiméry neutrality

Dále pak zhodnotil nedávnou historii: „Pro mne těch dvacet let, a vlastně mnohem déle, od roku 1999, kdy se o tom  v armádě velice intenzivně debatovalo, bylo intenzivní období, a až s odstupem doby jsem velice ocenil prozíravost lidí kolem Václava Havla, kteří se nenechali unést chimérou neutrality České republiky, případně nějakého mostu mezi Východem a Západem. Ale že jasně pochopili, že budoucnost ČR, a to nejen bezpečnostní, ale i z hlediska prosperity a měřítka hodnot, je v pevném zakotvení struktur, které jsou léty ověřené, které jsou budovány na společných zájmech. A které jsou budovány především na sdílených, společně uznávaných hodnotách. Udělali proto maximum, abychom se v krátké době stali členy těchto institucí, a to zaslouží obdiv,“ uvedl na adresu prvního českého prezidenta a disidenta Petr Pavel.

„Když  se někdy o Václavu Havlovi mluví jako o humanistickém snílkovi, tak v tomto ohledu byl mimořádně pragmatický a viděl velice jasně, že v pacifismu budoucnost rozhodně není. Měl jasnou představu o tom, že Česká republika bude bezpečná a prosperující jenom tehdy, když bude součástí Západu nejen pouze deklarovanou, ale jasně smluvně zakotvenou.“

Členství ČR v Alianci nám podle generála Pavla přineslo mnoho různých benefitů dalece přesahujících bezpečnostní rámec. „To, že jsme vstupem získali garanci podle článku pět, tedy to známé mušketýrské ‚jeden za všechny, všichni za jednoho‘, to byla a dosud je největší a nejspolehlivější záruka bezpečnosti, kterou tato země kdy v minulosti měla. O tom není pochyb. Kromě toho, že jsme se stali společenstvím států, které preferují partnerství, dialog, spolupráci, tak jsme měli možnost růst mnohem rychleji, než kdybychom byli sami o sobě. A to nejen bezpečnostně z hlediska schopností a respektu naší armády, a to jak vnitřně, tak mezinárodně, ale jde i o efekt, i když jej mnozí takto nevnímají, a to naši prosperitu.“

Okamžitě se vstupem do Aliance náš rating v rámci ekonomických a finančních parametrů mimořádně rostl. „A samozřejmě bezpečnost kritérií pro investování vůbec, takže i z tohoto pohledu měl vstup jednoznačný vliv na to, jak se dnes máme. To, že se dnes máme určitě mnohem lépe, než jsme se měli před třiceti lety, to snad není ani třeba zdůrazňovat. I když, bohužel, na to zvláště v poslední době trochu zapomínáme,“ posteskl si generál a pokračoval: „Někdy to vypadá tak, jako by nás začalo pálit dobré bydlo, jako bychom si nebyli vědomi toho, že to, v jaké jsme situaci, není jednou provždy, že to není něco, co nám bylo svěřeno a my už se o to nemusíme starat.“