Zvýšení peněz pro zdravotníky, odměny zdravotníkům. Stále se o nich mluví, ale jak už to bývá, realita je jiná. Odměnu podle odpracovaných hodin za první covidovou vlnu dostala i Marcela. „Měli bychom se super, kdybychom dostávali platy jako ve státních nemocnicích. Média uvádějí peníze zdravotníků ze státního sektoru, ale rozdíly jsou značné. S platy, jako mají státní zaměstnanci, bychom žili méně ve stresu. Soukromí zaměstnavatelé nemají žádnou povinnost dát zaměstnancům určitou částku. Je to jen o tom, jací jsou lidé ve vedení a kolik se rozhodnou dát,“ konstatuje věcně. „Za mě by stát měl převzít zodpovědnost za platy zdravotníků, aby tak lépe pokryl všechny nemocnice a regiony a ohodnocení práce bylo spravedlivé pro všechny. Ne podle pronajímatele, vlastníka atd.“ Pacienti by pak měli větší šanci na ošetření u lékařů a sester, kteří nemají problém s kapacitami nebo obsazeností zařízení.

„Když vidím billboardy třeba Lidlu, které lákají na práci prodavačky, říkám si: Kéž by takové peníze měly i některé sestry. Rozvedená kamarádka se zajímala o práci u dvou soukromníků v ambulanci. Nabízeli jí patnáct tisíc čistého. Naštěstí má svou hrdost. Vysmála se jim. Ale jestli si opravdu takto váží zdravotníků… Některým nezbývá nic jiného, než práci i za takové peníze kvůli ranním směnám vzít.“

I děti je potřeba uvést do reality

Připouští, že někdy o změně současné pozice uvažuje. „Vzhledem k věku mých dětí to není na pořadu dne, ale třeba jednou, až odrostou… Potřebovala bych vyřešit bytovou situaci,“ přemýšlí. Předpokládá, že ve zdravotnictví zůstane. Pomáhat lidem chtěla už od dětství. „Teď to zaznělo i od mé nejmladší dcery, že chce pomáhat druhým. Lekla jsem se,“ směje se Marcela. „Starší dcera už je na zdrávce. Chtěla jsem ji ubránit, ale připomenula mi můj slib, že jí nebudu kecat do výběru povolání. Ne, nemůžu riskovat náš vzácný vztah. Jednou by mi to mohla vyčítat,“ dodává k rozhodnutí své šestnáctileté ratolesti.