„Nešťastník, co je tady prezidentem, Putinovi slouží jako užitečný idiot pro domácí publikum. Rusové si uvědomí, že jsou tady dobří hokejisté, dobré pivo, Karlovy Vary, taky prezident, takže je Češi mají rádi, mají v Evropě spojence. Ten mrav je nemravem. Zavlékat sem tyhle nemravy prostřednistvím Zemana je nebezpečné,“ prohlásil někdejší velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář s tím, že si s výroky „popleteného českého prezidenta občas ani Putin už neví rady“, například, když při návštěvě Číny mluvil o likvidaci novinářů. Na debatě v Malostranské besedě v Praze promlouvali i novinářka Petra Procházková a historička Daniela Kolenovská. A tady jsou některé postřehy z akce...

Nevyslyšený bojkot Navalného

Debata se jmenovala S Putinem na věčné časy? Znovuzvolený ruský prezident Vladimir Putin totiž získal ve volbách téměř sedmasedmdesát procent hlasů. A překvapilo účastníky debaty v Malostranské besedě vůbec něco? „Volby byly předem rozhodnuté. Trochu mě překvapil neúspěch akce Alexeje Navalného, jenž vyzýval k neúčasti ve volbách. Bojkot ale skoro nikdo nevyslyšel,“ řekla Procházková.

Volební účast přesáhla sedmašedesát procent. „Od ruských přátel jsem slyšel, že kdyby byla větší účast vypadalo by to nevěrohodně. Při fejkování demokracie si vládnoucí garnitura musí dávat pozor, aby to vypadalo navenek věrohodně,“ doplnil exdiplomat Kolář. „Většina volících se shodla na uzavření státu ostatnímu světu, což není moc pozitivní zpráva pro partnery,“ podotkla Kolenovská z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která se specializuje na studenou válku.

Jak zmínila novinářka Lidových novin Procházková, tak volební podvody neměly až takový vliv na výsledek. „Mně vadilo, jak znevěrohodňovala volby již předvolební kampaň,“ a hovořila třeba o krásných polonahých ženách, které měly na různých místech portrét Putina či obrovském množství filmů, projevů a pořadů o státníkovi v ruských médiích. Prý šlo spíše o plebiscit o důvěře Putinovi.

Rusko versus Sojuz

Diskutovalo se i o určitých paralelách s bývalý Sovětským svazem. „Systém ztrácí schopnost vnitřní obnovy. Kdyby se Putin stáhl v roce 2008, odešel by podle některých na vrcholu a většina expertů by jej hodnotila jako úspěšného státníka. Paralelou může být to, jak se vyhrocuje vztah Ruska k ostatnímu světu. Rusko se stáhlo z dohod, které podepsalo,“ řekla historička Kolenovská.

„Během studené války v bipolárním světě byly proti sobě postaveny liberální demokracie a komunistický svět. Jakousi sjednocující ideologii tam dnes vytváří mix komunismu, pravoslaví a nacionalismu v ruském pojetí. Říkají tomu řízená demokracie. Volby, opozice a média, některá i s vlastními názory, jako třeba televizní stanice Dožď. Alternativní scéna nabízí takové hry jako třeba BerlusPutin v podání TEATRu.DOC,“ vysvětlil Kolář s tím, že současné Rusko je přeci jen jiné než SSSR. Ve zmíněné hře jde krátce o to, že má Putin vážné zranění hlavy a pro záchranu života mu neurochirurgové implantují polovinu zdravého mozku Silvia Berlusconiho.

Podle bývalého diplomata vymezování se Ruské federace proti vnějšímu světu a volání po jednotě ale připomíná doby Sovětského svazu. Navíc: „Běžní Rusové mají největší noční můry z jelcinovského období. Tehdy se začalo říkat demokracii děrmokracija, slušně to lze přeložit jako lejnokracie. Když viděli reklamy na úžasné výrobky, chtěli se mít dobře, ale moc to nevyšlo, takže si vytvořili legendu, že je Západ přišel okrást. Nechtějí si připustit, že sami nezvládli transformaci.“

Rozdrobená opozice

Ohledně slabé opozice v Rusku Procházková reagovala: „Je tam několik druhů opozice. Ta, jen naoko, v Parlamentu. Třeba Žirinovský. Je vyšinutý a v prezidentských volbách získal šest procent, takže si voliči mohli říct, že je dobře, že mají Putina. Tou mimoparlamentní jsou Navalný, kterému bylo znemožněno kandidovat, a Xenija Sobčaková, která kandidovala. Ruská opozice ale od devadesátých let trpí tím, že všichni chtějí být tím hlavním a nikdo nechce dělat tým. Na demonstracích jsem byla svědkem, jak se mezi sebou hádali, kdo bude první hovořit. Nedávná hádka Sobčakové s Navalným je symbolická.“

Kolář téma shrnul tak, že liberální opozice trpí nedostatkem disciplíny. „Opozice v Rusku se stala uzavřenou, je sama pro sebe a hledá obtížně svá témata,“ dodala Kolenovská. „Rusové nejsou zvyklí na parlamentní demokracii. Mají rádi vůdce, co má pevnou ruku a může zavést pořádek. Chaos devadesátých let si ztotožnili s demokracií a semknutí vyplývá i ze strachu, že přijdou i o to málo, co si zatím nasyslili. Mají se raletivně nejlíp, než se kdy měli, a chtějí, aby to tak raději zůstalo,“ navázala Procházková.

O trojských koních

„Pro celou Evropu je vytvářen dojem, že je Rusko poslední pojistkou křesťanských hodnot před tím Západem, který je zmítán homosexuály, devianty, Sorosem a tak. Bakalu v Moskvě ještě neidentifikovali. Jde o strach v nás a Putin s ním umí pracovat. Navíc má mezi námi trojské koně, co mu pomáhají. Svým angažmá v Sýrii prodlužuje migrační krizi, odvádí pozornost od Ukrajiny, udržuje chaos v Evropě, ale také podporuje zdejší extremistické síly a tak dále. Kdybychom byli sebejistější, tak bude mít menší vliv,“ sdělil s ironií a postesknutím Kolář.

Novinářka Procházková také zmínila hybridní konflikt s Ruskou federací. „Internet je podle hesla: dobrý sluha, špatný pán. Vyhledáváme to, co se nám hodí do krámu, což pro kritické myšlení není moc dobré. Aeronet a Parlamentní listy provádějí propagandu méně či více šikovně. Vytrhnou pravdu a zasadí ji do jiného kontextu. Není proti tomu moc obrana. Asi jen nevěřit zprávám, co jsou podepsané Broukem Pytlíkem,“ podotkla s tím, že publikum v Malostranské besedě z nedostatku kritického myšlení nepodezřívá. Diskuse S Putinem na věčné časy? tak vlastně skončila nezpochybnitelným faktem, že přinejmenším na šest let určitě.