Do Chorvatska jezdí Fantovi od roku 2001. Deset let jenom jednou v hlavní sezoně o prázdninách s dětmi, od roku 2012 dvakrát mimo sezonu v červnu a v září. Jaroslav vysvětluje, že se svými rodiči jezdil k moři už od dětství. „Hlavně na Balt nebo k Černému moři do Bulharska a Rumunska, po revoluci do Itálie,“ vysvětluje. V dospělosti už se mu k moři nechtělo. „Přišlo mi v té době, že je lepší zůstat s partou kamarádů a jezdit po fesťácích po Česku,“ objasnil.

„Přemlouvala jsme ho dva roky, protože já jsem u moře nikdy nebyla,“ říká Renata. Nakonec se to podařilo a zrodila se láska na celý život mezi Chorvatskem a Fantovými. „Jen mi asi tři sezony trvalo, než jsem si zvykl na vedro. I v červnu – když už se pomalu blíží červenec – už odtamtud zase rádi prcháme. Také už se to tam začíná zaplňovat, to víme, že je nejlepší čas odtamtud zmizet,“ říká Jarda. Mají jedno oblíbené místo na Makarské riviéře. „Tam jezdíme jako na chatu. Pak máme ještě tři oblíbená místa, která střídáme. A v poslední době s námi jezdí i další naši přátelé,“ upozorňuje. „Nejsme tedy takoví zdivočelí cestovatelé, co by obráželi každé místo, ale také nejsme ti, co celou dobu leží na pláži u moře,“ uvádí.

Neznamená to však, že by na ní vůbec nebyli. „Když přijedeme, tak se na ní dva dny opravdu jen válíme,“ vysvětluje Renata. Jarda ji však poopravuje. „To neznamená, že pořád ležíme, ale třeba se pár kilometrů po pláži kolem moře projdeme.“ A doplňuje, že kupříkladu Makarská riviéra skýtá možnost dlouhého pohodového treku po různorodém pobřeží, kdy míjíte zátoky, pláže velké, malé i intimní zákoutí. „Pobřežní letoviska a vesničky distribuují potřebné doplnění tekutin a pochutin prostřednictvím konob, restaurací, barů, kaváren, pekárniček, slastičáren a minimarketů. Tyto procházky bývají většinou nenáročné, vhodné pro děti i méně aktivní či pohyblivé jedince,“ upozorňuje s tím, že v normálních dobách je možné se vrátit i autobusovou linkou, která staví nad každým letoviskem.

Fantovi však po tomto úvodním relaxu vyrážejí do hor. Je sice možné si tam půjčit i kola, oni raději chodí pěšky. Tam se nabízí několik možností. „Jsou tam staré cesty do vesniček v úrovni dvě stě až čtyři sta metrů nad mořem,“ vypráví Jarda. Tyto vesničky byly dle jeho zjištění houfně opuštěny v druhé polovině 20. století, kdy místní překotně sestupovali k moři za vidinou prosperity ze vzmáhajícího se turismu, a povětšinou opuštěná stavení chátrala. „Přeplněnost plážových resortů a touha mnohých turistů po aktivněji strávené dovolené přinesla oživení i do této nadmořské výšky. Každým rokem je tam víc opravených domů. Houfně vznikají panoramatické restaurace s úžasným výhledem a skvělou stravou,“ všímá si Jarda.

Chorvatsko, Jaderské moře. Foto: Jaroslav a Renata Fantovi

Starousedlíci i čile obchodují. „Víno, rakije, nepřeberná nabídka domácí kořalky a likérů – ochucené vším, co tu roste: anýz, levandule, růže, svatojánský chléb, olivy, citron, ořechy – tu teče proudem. Sežene se tu lahodný med vonící po stráních plných mateřídoušky, šalvěje a levandule. Vynikající olivový olej, lahodné měkoučké sušené fíky, šťavnaté mandarinky s neskutečně citrusovým nádechem, sladké melouny, obří rajčata, a na podzim, jediný den v roce – naprosto výtečný červený burčák,“ popisuje.

„Cesta se vine v blahodárném stínu borovic kolem údolí, lemovaná roztroušenými kapličkami, do následných vsí s nádhernými výhledy jak na blankytné moře, tak i na hradbu hor,“ uvádí. Tady má výletník dvě možnosti. „Buď seběhne dolů k moři, dá si jídlo, něco k pití a vrací se zpět podél moře,“ říká Jarda. Anebo vyrazí ještě výše. Tady jsou opět dvě možnosti – cesty do výšek 400 až 600 metrů nad mořem, anebo vrcholovky. „Byť se bavíme o nadmořských výškách 700 až 1 762 metrů nad mořem, které mohou zprvu někomu připadat úsměvné, je třeba si uvědomit, že stoupáme od moře prakticky z nuly,“ upozorňuje. „Když vyrážíme na tyto vrcholovky, jdeme brzy ráno po šesté, aby nebylo takové vedro,“ doplňuje ho Renata. Obdobné výpravy podle jejich zkušeností se dají praktikovat i jinde než na Makarské riviéře, ještě větším soustem je trek po Paklenici. „Ale i křižování skrze a podél ostrovů, i těch bez výrazného horstva, má svá kouzla,“ dodávají.