„To jméno mi něco říká. Kdysi psal o Romech. Pohyboval se zde někdy v devadesátých letech a pak se ztratil. Znám ho z doslechu a je možné, že jsem zde na něj narazil, ale určitě to nebylo tak, že bych mu zprostředkoval nějaké kontakty. Nicméně určitě jsem nebyl kontaktem mezi ním a Václavem Havlem. Jak si ale vzpomínám, neměl úplně nejlepší pověst. Byl považován za radikála, co si trochu vymýšlí. Nevím, jestli by měl člověk brát vážně to, co říká,“ poznamenal pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Pehe, jenž byl kdysi poradcem Havla. Tak reagoval na otázku ohledně spisovatele Paula Polanskyho, jenž je autorem knihy Bouře, kde naznačil, že příbuzný prvního českého prezidenta získal udáním nacistům akcie filmových studií na Barrandově a rodiče Karla Schwarzenberga využívali na lesní práce za protektorátu Čech a Moravy vězně z tábora Lety u Písku.

O Havlově nenávisti

„Člověk, který nenávidí, nebude nikdy schopen vidět příčinu metafyzického selhání sebe sama a způsob, jakým kompletně přecenil svou vlastní hodnotu,“ ocitoval Polansky na úvod slova Václava Havla, která pronesl v hlavním městě Norska Oslo. Stať o svých zážitcích nazval: Václav Havel mě nenávidí, ale komunisty ne. „ Václav Havel mě nenávidí. Spatřil jsem opovržení v jeho dětských modrých očích, když jsme se setkali. V Letech v roce 1995 poté, co jsem donutil českou vládu, aby respektovala Helsinskou deklaraci a postavila skromný památník na místě koncentračního tábora, kde byli za druhé světové války umístěni cikáni, a jenž byl spravován Čechy a ne Němci. Stál jsem se všemi hodnostáři v řadě a Havel každému podal ruku. Když mě jeden disident, který mi vyjednal pozvání v prezidentské kanceláři, představil, Havel ustoupil, jako kdybych byl vyhladovělý cikán připravený sníst jeho malé prstíky,“ píše Polansky.