Cheb, Ostrov nad Ohří, Mariánské či Františkovy Lázně, to jsou místa, kde to tepe životem. Ale jinde to zdaleka tak není. Navštívili jsme několik míst, a bylo smutno…
Historické město Žlutice má velkou nevýhodu poměrně skrytého osídlení v oblasti, která už zdaleka není příhraničím. Vytvořil se zde takový trochu „stát ve státě“, protože daleko je to jak do centra bývalých západních Čech – Plzně, ale i do krajských Karlových Varů.

Doprava se nedá překombinovat

„U nás máte problém někam vyjet bez auta,“ říká pan Jaroslav, stojíc na svažitém náměstí, které před řadou let také hostilo návštěvu prezidenta Zemana. „Kombinace vlaku a autobusu je tristní, ale buďme rádi, protože lidé z menších obcích jsou na tom podstatně hůře,“ konstatuje muž. Kdysi tu bylo zaměstnání, ale dnes žádná sláva. Kromě lesů a zemědělství zde toho mnoho nenajdete, a přitom město má několik tisíc obyvatel. „Ještě že máme nějaké lékaře,“ zní dále. „Vypadalo to, že se nás tady chce stát zbavit. Pak se to pár let zlepšovalo, ale poslední dobou přišla drahota, a to nám tedy zasadilo ránu.“
Bez auta jste nejen na karlovarském venkově vyřízení. Jet hromadnou dopravou na úřady, k lékaři, nebo i něco nakoupit, není legrace. Žlutice na tom jsou ještě relativně dobře…

Známá tvář…

Další fenomén je Chyše. Krásný zámek a pivovar v soukromém vlastnictví láká celoročně cizince i tuzemské zájemce. S pracovními místy je tu ale problém, kromě zemědělství a lesnictví se nechytáte. Když udeří zima a sníh, stejně jako mlha nebo několikadenní cahot deště, jste tady jako ztracení pod majestátní stolovou horou Vladař, bývalém keltském oppidiu. Proto tady sklízel velké body dostihový jezdec a fenomenální žokej Josef Váňa, který se nikdy netajil svými sympatiemi k Andreji Babišovi a k hnutí ANO, za které byl několikrát na přední straně kandidátek.

Kraj je tady velmi členěný, svoji hranici tu má blízko i Ústecký a Středočeský kraj. V dalších vesničkách byste hned nevěděli, kam „patříte“.  Pro mnohé lidi je to problém. Dostat se odtud nejen do Karlových Varů, ale také třeba k Žatci nebo bližších Podbořan, je bez auta problém. „Mám příbuzné v Chebu, a to je cesta autem na celý den tam a zpět,“ říká důchodce Stanislav. „Bez pojezdu bych se tam a zpět jen tak nedostal. To se pomalu lépe dostanu do Prahy…“

Bolení a bolístky – to je problém…

Když jde do tuhého, nikomu tu není do zpěvu. Odborný lékař – specialista je daleko, v krajském městě, je „krajská“ nemocnice, ale je známo, že řadu případů převáží do Plzně. A malá nemocnice  v Chebu, která se před lety i za covidu nikdy nedostala na top špičku zdravotnické péče, především díky odlivu personálu do sousedního Německa, trn z paty jistě ještě dlouhou dobu nevytrhne, vytrhne-li jej vůbec někdy…

Toto všechno, zdánlivě nesouvislé, překvapivě souvisí i s problematikou v námi na začátku zmíněných Žluticích. Odborný specialista v krajské nemocnici jistě nebude brát v potaz, že tehdy a tehdy vám jede předposlední a třeba i poslední spoj. „Všimněte si na rozdíl vozového parku tady u nás a ve Varech. To je nebetyčné,“ pokračuje ve svém povídání pan Jaroslav. „Modlíte se, aby vydržel zubař a nikam se neodstěhoval za lepším. Už je problém i s veterinářem – a nejde o to, že je už také parádně drahý. Sehnat jakéhokoliv specialistu je tady opravdu náročné. A to jsme v historickém městě, co pak mají říkat lidi z venkova, kde už není pošta, obchod, hospoda – no vůbec nic!“ I to možná uslyší nově zvolený prezident Petr Pavel, který se chystá navštívit kraj již 15. a 16. února.

Nákupní nájezdy jsou nutné

Zapomeňme na večerky na každém rohu. To je výsada velkých měst, třeba Plzně, kde je takovýchto téměř „nonstopáčů“ i několik v ulici. Tady jste podle Jaroslava rádi, že sem nějaká ta vietnamská rodina zavítá a zkusí podnikat, ale není to žádná legrace. „Příbuzní třeba udělají jednou za čtrnáct dní nájezd do hypermarketu ve Varech a nakoupí, jako kdyby se blížila válka. Co mají dělat, když na vesnici nic neseženou a bez auta jste jako bez ruky?“ Pan Jaroslav je rád, že něco takového ve Žluticích zaplať pánbůh není. Ale vyjeďte si deset dvacet kilometrů dál. Třeba do historického městečka Manětín, které je již v Plzeňském kraji. Jedete přes Stvolny, Močidlec… v létě opravdu krása, ale pak přijde podzim a zima a jste rádi, že tudy jen rychle projedete. A jen když nutně potřebujete.

Pak se ve Varech smějí lidem, kteří mají plné košíky a plná auta. Co mají tihle chudáci dělat, když pojízdná prodejna je už dávnou historií….

… a další a další…

„Vy se trochu usmíváte, když mluvím o veterinářích,“ konstatuje pan Jaroslav. „Jenže tady nejde o nějaké kočičí miláčky. Máme tady králíky, slepice, občas ještě někdo na vesnici má prase, koza je dnes na vzestupu – a to všechno potřebujete očkovat, musíte na to mít papíry, protože veterinární správa vám jinak nedá pokoj,“ upřesňuje povídavý občan. A pak spustí o stavebních úřadech a notářích a právnících a dalším a dalším. Normální občan jezdí a lítá jako čamrda. Tak se nemáme divit, že si pak večer otevře petku piva. Kde by si dal pivo, když hospody není. A když je, tak to něco stojí. A hospodský nebude udržovat teplo a světlo pro jednoho dva lidi. Takže běžte domů, co by bylo otevřeno do deseti, když od osmi je tady lidí míň než do mariáše…

Průkazy, technická na vozidlo, a tak dále. Všechno se podle místních centralizuje, ale vesnice zůstávají osamocené. V některých je už jen pár starousedlíků nad sedmdesát. A kdyby sem nepřijeli „lufťáci“, kteří mimochodem v mnoha případech upraví i veřejné prostranství a starají se, aby jejich „haus“ nějak vypadal, tak by to tu bylo ne jako z doby zakládání Občanského fóra, ale za švédských válek…
Sociální dávky vám také sami od sebe nepřivezou. A úřad práce řeší i pomoc na bydlení nebo doprovod ZTP. Všechno musíte vyběhat. A kdy, když jezdíte desítky kilometrů třeba do katovny, kde si pomalu nemůžete odskočit ani na toaletu a telefonování včetně posílání SMS je přísně zakázáno jako v nejtěžší věznici...

Jednou nebude pro koho, aneb kdo se na to těší

Takže to jsou radosti a starosti malých měst Karlovarského kraje. Jsou totožné s krajem Ústeckým, protože chudoba a vyloučenost zdaleka není jen v městských ghettech, ale i na venkově. Je to jak říkají místní – začarovaný kruh. Vesnice se vylidňují, proč by tam pro pár lidí zajížděl autobus. Vážně se uvažuje o zrušení řady regionálních železničních tratí, protože vláčky „vozí vzduch“, jak s oblibou říkával jeden plzeňský hejtman. A jeden nebo dva občané – ti si najdou alternativu. Budou muset. Možná že za dva tři roky tu už ani jezdit nebudou, tak jaképak výhledy a plánování, že…

Z Karlovarska. Foto: Václav Fiala