„V důsledku šetření doma akorát běhám se savem a dezinfikuji plísně,“ stěžuje si zoufale mladá samoživitelka Hana B. „Nejhorší je, že malý je na plísně alergik. Je to strašný mít strach si vůbec zatopit.“

Klub svobodných matek vydal na svém facebooku manuál, jak mohou samoživitelky ušetřit za energie. Z komentářů však vyplývá, že většina z nich už doporučená opatření praktikuje, a stejně to nestačí. V některých případech zachází šetření až do takových extrémů, že ohrožuje lidské zdraví…

Kontaktovali jsme Hanu B., a ona nám svěřila, s čím se potýká: „Celý život jsem dřela, abych na vše vydělala. Po návratu z Německa jsem před třemi lety koupila v Chebu třípokojový byt, kam jsem se nastěhovala s malým synem.“

Vlastní byt má ale svá úskalí: „Bydlíme pod půdou, a střecha činžáku, i když prošla rekonstrukcí, není zateplená,“ popisuje Hana. „Abychom tu měli přijatelné teplo, musela jsem vždy víc topit. Léta to šlo, nákladově jsem to zvládal. Jenže pak přišla tahle krize, a už to nejde. Žiju jen z rodičáku a příležitostných brigád. Peněz je málo. Šetřím na topení, teplotu jsem musela stáhnout pod dvacet stupňů. Jenže pak se v bytě vytvořily plísně…“ Haně se v bytě drží také vysoká vlhkost: „Běžně tu naměřím i 70 %. Koupila jsem nějaké tablety, které vlhkost mění na vodu, trochu to pomohlo. A když vyvětrám, spadne to třeba na 60 %. Jenže pak se to stejně vrátí. To bych musela větrat pořád…“

Jak to vypadá, když se netopí...
Zdroj: Hana B.

ParlamentníListy.cz kontaktovaly stavebního technika Radka Hrušku, aby se k problematice vyjádřil: „V tomto konkrétním případě je jasné, že hlavní problém představuje netěsnící střecha. Aby paní plísně zmírnila, musí víc topit, ideálně na 22 stupňů. Nižší teploty jsou v kombinaci s vysokou vlhkostí živnou půdou pro plísně.“ Ty pak podle odborníka mohou obyvatele bytu ohrozit i na životě: „Dlouhodobý pobyt mezi plísněmi způsobuje dýchací potíže, astma, ale i rakovinu.“

Poněkud paradoxní je potom fakt, že i když se paní Hana snaží kvůli šetření méně topit, moc jí to nepomůže: „Tak silně vlhký vzduch, jako má paní doma, je totiž náročnější zahřát. Takže i když paní stahuje topení, radiátory musí vyvíjet mnohem vyšší výkon. Jediným dlouhodobým řešením je proto izolace střechy,“ vysvětluje stavař Radek Hruška.

Jenže to není podle paní Hany zrovna snadné: „Vznesla jsem ten problém na schůzi vlastníků. Nikdo jiný to neřeší, a nový správce se teprve ve funkci rozkoukává. Slíbil, že se tím bude zabývat, ale kdy a jestli vůbec, to nevím,“ krčí rameny Hana. Nezbývá ji tedy zatím nic jiného, než stále šetřit a čekat.

Přitom v jejím případě už se naplnily i hrozby, před kterými varoval výše zmíněný odborník. Čtyřletý syn paní Hany totiž onemocněl: „Od jara minulého roku měl neustále rýmu s dráždivým kašlem. Úplně se dusil, hlavně v noci. Nic z běžných léků nepomáhalo. Pediatr nás poslal na alergologii, kde synovi zjistili alergii na plísně a vlhké prostředí. Projevuje se to právě silnou rýmou a dráždivým kašlem. Alergolog navíc říkal, že to vypadá i na začínající astma. Takže synovi podávám dýchátkem ventolin na roztažení průdušek. Utratím spoustu peněz za léky, a to mu nemůžu dát jen tak něco, protože špatně snáší pár složek v sirupech, má z toho ekzémy,“ popisuje nešťastně Hana. Kromě těžké plísňové alergie se u jejího syna začíná projevovat i porucha autistického spektra. „Čeká nás ještě pár vyšetření, lékaři nechtějí dělat unáhlené závěry. Ale sama vidím, že malý reaguje jinak než ostatní děti. Takže kromě fyzické nemoci je tu ještě psychická zátěž. Myslím si, že k tomu mohl přispět i stres, který ze mě syn cítí. I když se snažím nedávat nic najevo, občas se neudržím. Minule mě přistihl při pláči. Je to šílený nápor na nervy, když jde o zdraví a jste přitom ve finanční tísni.“

Měsíční příjmy paní Hany se pohybují okolo 15 tisíc měsíčně, z toho jde skoro polovina na platby za energie a teplo. „Zbytek utratím za jídlo a léky, občas synovi koupím oblečení nebo hračku. Vždy jsem na tom ale tak bídně nebyla. Ještě před rokem jsme s patnácti tisíci mohli nenáročně žít. Teď už ale jen živoříme. A ne naší vinou.“

Z okolí se Haně dostalo už mnoho rad, jak by svou situaci mohla řešit. „Opravdu mě baví, když mi lidi doporučují, ať prodám byt a jdu do nájmu. Nevzdám se svého bydlení jen proto, že teď se zbláznil trh s energiemi. Kdybych mohla mít v bytě normální podmínky, to znamená, že kdybych mohla normálně topit, neřešila bych plíseň. Není to moje chyba. Já se snažím, celý život pracuji. A když politici dělají chyby a neumí zajistit lidem důstojné ceny za teplo, tak se mám svého poctivě vydělaného bytu vzdát? To tedy ne.“ Změna prostředí by prý neprospěla ani Haninu synovi: „Je nesmírně citlivý na změny, to je jeden ze znaků autismu. Kdybychom se museli stěhovat, bude to pro něj velký stres. To mu neudělám. A zkrátka – nám se tady líbí, jsme tady doma. Bohužel nám to ale systém pořádně znepříjemňuje.“

Hana si také myslí, že média dostatečně neinformují o skutečných problémech běžných lidí: „V mainstreamových médiích vidíme spíš ty extrémní příběhy. Jsou tady ale tisíce lidí jako jsem já. Nejsem na tom nejhůř, ale za poslední rok jsem se dostala do silně nepříjemné situace, a to ne vlastní vinou. Kolem mě je takových lidí spousta. Nemluví, nestěžují si, snaží se přežít. Ale uvnitř nás to hrozně štve. Ti nahoře si možná myslí, že se nic neděje, ale pod povrchem to mezi lidmi vře. A když někdo otevřeně vyjádří obavy nebo jde na demonstraci, je hned označen za dezinformátora a kdovíco ještě. Někdy mi přijde,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz Hana, „že naše vláda se začíná chovat totalitně. Chce trestat za názory, které nejsou v souladu s jejími. Obávám se, že za chvíli nebudou vhodné ani články tohoto typu.“