Sejdou se tu výrobci z regionu i mimo něj. Vajíčka z Pošumaví z volného chovu koupíte za sedm korun kus. „Ty jsou na přímou spotřebu, dělat z nich něco by byla jednak škoda a pak by to bylo zbytečně předražené,“ slyšíme z fronty koupěchtivých, vesměs mladší lidí.

Když si vejce lidé trhají z ruky

A připomínají sobotní a nedělní trhy na jiném místě v Plzni, kde je spíše taková burza všeho možného. Tam se strhl téměř boj o vajíčka z chovu v nedalekých Vejprnicích. „Dvě koruny za kus, to je přece láce!“ Desítky plat tak zmizely hned v časných ranních hodinách – na šestou hodinu tu už bývají nejen prodejci, ale hlavně koupěchtiví zájemci, co si přivstanou. Tady se to ale neprodává po kusech. Kdo je sám ale asi těžko koupí hned 30 kusů. Pokud tedy nebude péci na Vánoce.

Občas jsem zajdou i „čorkaři“, kteří prodávají údajně kradené máslo za třicet. No nekupte to! Jenže to je jen pár kousků. Máte-li drahé vejce, mouku, strouhanku – vždyť rohlík je dnes už za tři koruny, to se pak nádivka vyplatí... Tedy spíše nevyplatí.

Humus versus noblesa

A jsme zpět na plzeňském náměstí. Dříve by se jistě konšelé divili, proč tak bohaté královské město nemá pořádnou tržnici. Trhovci se scházejí pod věží u krámu svatého Bartoloměje, a to v sobotním dopoledni. Ty druhé trhy, to už je retro jak z devadesátek, na pro mnohé odporném místě na Slovanech. Anebo si vyšlápnete ráno či dopoledne na Mikulášské náměstí, kde pár prodejců a něco málo důchodců prodává přebytky. Občané Plzně tak jen tiše závidí třeba Karlovým Varům, kde je tržiště opravdu jako tržiště.

Umýt si ruce můžete snad jen v kontroverzních plzeňských kašnách. Opláchnout si rajče nebo papriku od zelinářů z Polabí nebo dokonce z jižní Moravy můžete tak vodou z petky.