V poslaneckých lavicích zasedl i poslední premiér ČSFR Jan Stráský a další exministři jako Vladimír Dlouhý, Karel Dyba, Ivan Kočárník či Jindřich Vodička, se kterými si Mečiar potřásl rukou.

Klaus s Mečiarem se shodli, že rozdělení bylo nevyhnutelné, rozdělení státu bylo výjimečně přátelské, kooperativní a výhodné pro obě země, založené na oboustranném respektu a přátelství. Neřízený spontánní rozpad mohl vést k násilí jako například v Jugoslávii či v Sovětském svazu. Oba případy byly pro oba státníky mementem. Mečiar ostře zkritizoval bývalého prezidenta Václava Havla.

Češi, nikdy nezapomeneme, co jste pro nás udělali

Mečiar na úvod svého vystoupení řekl, že přijel do Prahy po 19 letech z úcty k Václavu Klausovi, kterého považuje za nejvýznamnější osobnost novodobé české politiky. Mečiar připomněl emancipační snahy slovenského národa a i díky Čechům a vzniku Československa Slováci jako národ nezanikli a Češi dle něj udělali během společného státu pro Slovensko řadu pozitivního. Československo bylo nutné i kvůli vypořádání s německou a maďarskou menšinou. Po určitou dobu to byl stát, který vyhovoval oběma národům. „Nikdy nezapomeneme,“ řekl vděčně Mečiar s tím, že Češi Slovákům vrátili jazyk a pomohli jim s vybudováním inteligence i hospodářství.

Zároveň Mečiar připomněl, že už v počátku existovala řada specifik Slovenska, která napovídala, že společný stát nebude navždy: příslib autonomie Slovenska, který nebyl splněn, vznik Slovenského štátu, rok 1946, kdy komunisté na Slovensku ve volbách nezvítězili, zatímco v českých zemích vyhráli s převahou, rok 1968, kdy uvolňování chtěli Slováci využít pro federalizaci. Ačkoli ČSSR byla od roku 1968 oficiálně federací, tak šlo fakticky o centrální stát a jednotlivé republiky byly slabé.