„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“ složil úvodem Zeman slib do rukou předsedy Senátu Milana Štěcha (ČSSD).

„Moje milá ženo Ivanko. Moje milá dcero Kačenko, vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny,“ začal přivítání Zeman.

„Předstupuji před vás podruhé s inauguračním projevem. A považuji za správné, abych v první části svého prvního vystoupení se pokusil zhodnotit, co se v uplynulých pěti letech podařilo, ale také, co se nepodařilo. A teprve poté, ve druhé části, bych vás rád seznámil, se svojí představou výkonu prezidentské funkce v dalších pěti letech,“ začal.

„Role prezidenta je dvojí. Chce-li mít prezident poměrně klidný život, stačí mu, aby plnil některé ústavní povinnosti – například jmenoval soudce Ústavního soudu, členy Bankovní rady ČNB. V první části jsem jmenoval předsedu Ústavního soudu a doplnil Ústavní soud na patnáct osob. V druhé části jsem jmenoval guvernéra ČNB a doplnil bankovní radu. A i když formálních povinností tohoto typu jsou desítky, zastávám názor, že prezident by si měl zvolit ještě další téma, které by ho provázelo celou dobu výkonu jeho funkce,“ zmínil.