Metou a nepsaným kultivovaným pravidlem v Evropě je oscilace kolem 40 % průměrné mzdy, což je u nás nyní překročeno. Dalším problémem je, že mzdové rozpětí v ČR je příliš široké, tedy odvinutí minimální mzdy od průměrné mzdy je zavádějící a hospodářsky škodlivé. Odvíjet by se měla od tzv. mediánu mzdy, tj. od většinové průměrné mzdy, jíž dosahuje většinová ekonomicky činná populace.

Minimální mzda sama o sobě samozřejmě není problémem, protože za ni pracuje jen velice malé procento lidí. Problémem je, že přirozeně tlačí všechny ostatní mzdy ve firmě nahoru. To je ovšem neadekvátní vzhledem k dosahované průmyslové produktivitě a potažmo přidané hodnotě českých výrob. Stát tu dosud podporoval příliv korporací s malou přidanou hodnotou. Na ty se logicky navázaly české menší firmy. Obrat k vyšší přidané hodnotě je samozřejmě možný, ale zdaleka ne v tempu současného růstu mezd. Pokud budeme dál tlačit na růst mezd, včetně té minimální, ve finále budou tratit všichni. S případným evropským ekonomickým poklesem by to byl velmi rychlý pád.

Zvedání mezd nemá opodstatnění v dalším kontextu, a tím je zrušení karenční doby – to jsou další náklady firem, které vysávají kapitál určený k rozvoji a další životaschopnosti. Přestože pro navýšení nevidí AMSP ČR ekonomické opodstatnění, je ochotna jednat o navýšení max. 3 procenta.