A co víc – jak ukázala rentgenová analýza, pod náboženským výjevem se zřejmě skrývá portrét malířova chlebodárce. Za objevem stojí Štěpán Vácha z Ústavu dějin umění AV ČR. O výzkumu malby a jejím restaurování vzniká také dokumentární film a 17. prosince odstartovala výstava přístupná přímo v ulicích hlavního města.

Odhalené tělo nesoucí známky bičování, přesto stále krásné, jemné rysy v obličeji, výraz tichého utrpení, ale také odevzdanosti, elegantní gesta rukou. Když se Štěpán Vácha před čtyřmi lety procházel po chodbách břevnovského kláštera, kde v rámci svého tehdejšího projektu studoval barokní nástěnné malby, padl mu do oka obraz Krista svlékaného z roucha. Zarazila ho popiska vedle plátna, na které stálo: neznámý český autor z druhé poloviny 17. století. „Zafungovala intuice historika umění – má vizuální zkušenost mi zkrátka říkala, že to nemůže být barokní obraz, že musí být starší a že by to mohl být Hans von Aachen,“ říká vedoucí oddělení raného novověku v Ústavu dějin umění AV ČR.

Na císařském dvoře

Výtvarník pocházející z Německa se zkušenostmi z Benátek, Florencie nebo Říma byl na přelomu 16. a 17. století oblíbeným dvorním malířem Rudolfa II., velkého podporovatele umění. Za více než dvě desetiletí ve službách císaře v Praze pro něho namaloval řadu obrazů a byl také jeho hlavním portrétistou.

Štěpán Vácha je přesvědčen, že výjev Krista vznikl Aachenovou rukou a podporuje to několika důkazy. „Velice rád používal temnosvit, typické jsou pro něho dlouhé prsty – jako by patřily klavírnímu virtuosovi, jsou zvláštně afektované, což je poznávací znamení rudolfinských dvorních malířů. I výraz v tváři je příznačný – spíše než vyhrocenou emoci v ní vidíme něžné utrpení. A podobně zobrazoval bolestného Krista v jiných svých pracích,“ vysvětluje historik umění.

Přisouzení autorství ovšem opírá i o expertní názor mezinárodně uznávané znalkyně rudolfinského malířství Elišky Fučíkové, jež je podepsána pod několika velkými výstavami o dvorních císařových umělcích a tehdejší době.

Překvapení ve spodní vrstvě

Vědec úzce spolupracoval s restaurátorem Adamem Pokorným z Národní galerie v Praze, který pod vrchní vrstvou za pomoci rentgenu a infračervené reflektografie objevil starší malbu. Jak se Štěpán Vácha domnívá, mohlo jít o podobiznu Rudolfa II. „Má to svou logiku, portrétovat panovníka bylo primárním úkolem dvorního malíře, za svůj život musel namalovat mnoho císařových portrétů.“ Některý se mu možná nepovedl nebo ho z nějakého důvodu nedokončil, a tak plátno použil na jiný obraz.

Motiv nynější vrchní malby do Aachenovy tvorby dobře zapadá. Sice pro svého chlebodárce vytvářel spíše mytologické žánrové obrazy, často s erotickou tematikou, ale vedle toho přijímal i zakázky od jiných klientů, a to od duchovních. To je případ Bolestného Krista, jehož si podle vědce u malíře objednal představený břevnovského kláštera, opat Wolfgang Selender, dosazený do funkce v roce 1602 přímo Rudolfem II.

„Opata s císařem pojila těsná vazba, jinak by řeholník stěží mohl zadat zakázku Rudolfovu oblíbenci. Navíc se podařilo doložit, že Aachen Selendera rovněž portrétoval. Dalším argumentem je zápis v inventáři mobiliáře kláštera po jeho násilném zrušení v roce 1950, kde stojí, že Bolestný Kristus visel na stěně jednoho z pokojů opatského bytu.“ Datace vzniku díla se tak dá určit poměrně dobře, namalován musel být mezi lety 1602 a 1615, kdy Aachen v Praze zemřel.

Ukazuje zbídačeného Spasitele

K odevzdanému utrpení Krista se malíř opakovaně vracel. Obměňoval přitom oblíbenou figurální kompozici Ježíše s doprovodnými postavami soucitné ženy, mouřenína nebo římského vojáka s židy, kteří Krista prezentují lidu, když Pilát zvolává: „Ecce homo – Hleďte, člověk!“ V případě břevnovského plátna je to genderově nevyhraněná osoba. „Ztělesňuje soucit, navádí zbožného diváka k tomu, aby se vcítil do Kristova utrpení. Snímáním pláště odhaluje jeho zbičované tělo,“ líčí Štěpán Vácha.

V roce 2018, kdy historik umění obraz předal restaurátorům, nebyl ani havarijním, ale ani v dobrém stavu. Malba byla zašlá, plátno zvlněné a místy potrhané. Jak se při technologickém průzkumu zjistilo, obraz už byl v minulosti v péči restaurátorů – zřejmě v 18. a pak znovu v 19. století. Naštěstí tehdejší úpravy nebyly necitlivé a dílo nepoškodily.

Adam Pokorný při aktuální renovaci musel plátno nejdříve vyjmout z rámu, odstranit podlepenou vrstvu tkaniny a celou plochu „vyžehlit“. V místech, kde bylo plátno protržené, vytvořil záplaty – všil nové kousky látky, na které nanesl tmel a doplnil retuše. „Defekty jsme našli jen po stranách, v centru obrazu, kde jsou postavy, zůstala malba krásně nedotčená,“ říká Štěpán Vácha. 

Dílo o rozměrech 94 × 82 centimetrů nyní už vyspravené a s živými barvami opět visí na svém původním místě v někdejší jídelně prelatury břevnovského kláštera, která je součástí běžné prohlídkové trasy. Jeho hodnota je vysoká. Podle vědce se nedávno rozměrnější malba s podobnou tematikou, nalezená v roce 2017 v anglické soukromé sbírce, prodávala v přepočtu bezmála za 46 milionů korun.

Příběh o tom, jaké bylo pátrání po původu malby, a o průběhu restaurování vypráví výstava Něžné utrpení podle Hanse von Aachena ve Window Gallery, výlohách knihovny Ústavu dějin umění AV ČR, volně přístupných z ulic Na Perštýně a Husova. V okenní galerii je ke zhlédnutí také upoutávka na chystaný časosběrný dokument o obrazu a určování jeho autorství. Tvůrci jej právě dokončují a prvním divákům by jej mohli promítnout v příštím roce.