Výzkum byl zaměřen na druhy sice oku neviditelné, leč pro vodní svět zásadní – sinice a řasy. Řasová flóra Slavkovského lesa se ukázala být nadmíru zajímavou, velmi bohatou a rozmanitou, což souvisí se širokou škálou fyzikálních a chemických parametrů zdejších vodních stanovišť. 

„Vědci zkoumali minerální prameny Slavkovského lesa doslova pod mikroskopem,” říká Jindřich Horáček, vedoucí AOPK ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les a dodává: „Zadáním průzkumu bylo na vytipovaných lokalitách vývěrů kyselek zjistit složení řasových společenstev v současnosti, ale i v hluboké historii. Byly odebrány vzorky ze čtyřiceti lokalit rozličného charakteru jako prameniště, minerálky, potoky, tůně a rašeliniště. Celkem bylo při tomto průzkumu nalezeno 330 druhů sinic a řas, z toho 110 druhů rozsivek.” “Cílem průzkumu bylo zjistit přítomnost vlajkových druhů řas, jak v současnosti, tak během mladších čtvrtohor. Dále měl odhalit, jaké vlastnosti vodního prostředí jsou pro jejich výskyt nejvhodnější, abychom mohli stanovit optimální péči o tato území do budoucna”, doplňuje Jana Rolková z AOPK ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les. Mezi vybrané lokality patřily nejen přírodní památky Čiperka a Koňský pramen, kyselky na Tepelsku nebo několik kynžvartských kyselek v CHKO Slavkovský les, ale také vývěry v území Soosu a Františkolázeňska. “Kupříkladu vzorky z Číhanského prameniště byly zpracovány podrobněji z důvodu připravovaného vyhlášení tohoto území jako nové přírodní rezervace Číhanské slatě”, vysvětluje Jindřich Horáček.

„Sledovaným vlajkovým druhem byla především rozsivka Pinnularia ferrophila, která je uzpůsobená k životu v železitých minerálních vodách. Vyskytovala se celkem v 11 vzorcích,” říká Mgr. Jana Kulichová, Ph.D., z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Sekvence úseku chloroplastové DNA tohoto druhu ukázaly, že zde populace na jednotlivých lokalitách nejsou geneticky odlišné a mají stejné geny jako Pinnularia ferrophila ze železitých kyselek ve vzdáleném Polsku a Slovensku. Výzkum též potvrdil, že vzácné a ohrožené druhy rozsivek minerálních pramenů Slavkovského lesa mají podle fosilního záznamu a současného výskytu nepřetržitý vývoj od hluboké minulosti konce doby ledové až po dnešní dny.

„Rozsivky jsou jednobuněčné hnědé řasy, které najdeme hojně v různých typech vodního prostředí. Mořské rozsivky, vznášející se volně ve vodě, se významně podílí na globálním cyklu uhlíku a produkci kyslíku. Přisedlé sladkovodní rozsivky využíváme jako biologický ukazatel ekologického stavu vod. Vytváří si typickou dvoudílnou tvarově různorodou křemičitou schránku s víkem proděravělou drobnými otvory,” přibližuje objekty svého výzkumu Jana Kulichová. Rozsivky osidlují jak volný vodní sloupec jako součást planktonu, tak žijí na dně pobřežních, tekoucích i stojatých vod s dostatečným množstvím světla, kde jsou přichycené na kamenech a vodních rostlinách či tvoří hnědé povlaky na bahně. „V ČR bohužel nemáme ustanoven seznam ohrožených druhů řas. Nicméně při porovnání s německým Červeným seznamem sladkovodních rozsivek bylo ve Slavkovském lese nalezeno 12 druhů s určitým statusem vzácnosti či ohroženosti, což je poměrně vysoké číslo,” prozradila Jana Kulichová.