„S postavou Afrodity je spojeno mnoho příběhů, jež se dodnes uchovaly a přinášejí trvalou inspiraci umělcům. I když samozřejmě nejen jim – Afrodita či Venuše se totiž ukazují jako dobrý ‚tahák‘ také v reklamě, vždyť mnohé produkty nesou právě jméno antické bohyně,“ připomněl 2. září 2021, v předvečer otevření výstavy na slavnostní vernisáži, místopředseda Akademie věd ČR Ondřej Beránek.

Jmenujme jeden z nejznámějších příběhů – o svárů tří olympských bohyň o to, která z nich je nejkrásnější, a které tak po právu náleží zlaté jablko. Paris, mladý trojský princ, oslněný velkolepostí Héry, Athény a Afrodity dal přednost poslední jmenované, protože ta mu na rozdíl od zbylých žen nabídla jako dar lásku největší krasavice, jaká kdy chodila po zemském povrchu. Co následovalo, vědí všichni milovníci starých řeckých bájí – únos Heleny a trojská válka, v níž bojoval silný Achilleus i chytrý Odysseus.

Téma Paridova soudu se dostalo na mnoho obrazů, nástěnných maleb či sochařských děl. Ostatně i jeden z vystavených exponátů v Galerii Věda a umění na mýtus odkazuje drobným jablíčkem, které spoře oděná bohyně svírá v dlani.

Oblečená, či neoblečená?

Jak umělci v průběhu času bohyni zobrazovali? Překvapivě u zrodu kultu byla spíše zahalená nebo alespoň částečně zahalená. Dokládají to slavná díla jako Afrodita mélská, jejíž sádrový odlitek – podobně jako několika dalších známých soch – ze své sbírky zapůjčil Ústav pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy.

Renesanční sochaři ji už ve svých představách viděli nahou – alespoň u Paoly della Stelly tomu tak bylo, když v polovině 16. století vytvořil reliéfy s motivem Afrodity pro letohrádek v zahradě Pražského hradu. I jejich odlitky, zapůjčené Správou Pražského hradu, mohou návštěvníci výstavy spatřit. Váže se k nim jedno české prvenství – jde o vůbec první zpodobnění nahé ženy v monumentálním sochařství u nás.

Od antiky k moderně

Výstava se ovšem nechce jen obracet do minulosti, naopak dává prostor modernímu pojetí umění, čímž otevírá diskuzi mezi antickou tradicí a současným výtvarným umění. Návštěvníci jsou do ní vtaženi ještě před samotným vstupem do galerie – ve foyer hlavní budovy Akademie věd ČR se rozprostírá několikametrová instalace nazvaná Zrození Venuše od Michala Gabriela, zakládajícího člena výtvarné skupiny Tvrdohlaví a jednoho z nejvýraznějších tvůrců postmoderny. Jako by bohyně přímo před našimi zraky vystupovala z mořské pěny. Je-li to tak, nechme ale na fantazii každého z příchozích.

„Sousoší Zrození Venuše tvoří protějšek k odlitkům antických řeckých soch a názorně demonstruje, že zobrazení Venuše se stále vyvíjí. Není to uzavřená kapitola, ale i dnes aktuální zdroj umělecké inspirace,“ vysvětluje kurátor výstavy Jan Bažant z Filosofického ústavu AV ČR.

Jak postava z řeckých legend inspiruje další umělce, ukazuje sbírka 38 prací členů Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jejich hostů. K výstavě rovněž vyjde v nakladatelství Academia katalog Afrodita dnes. Úvodní kapitola, Afrodita včera, shrnuje současný stav vědeckého bádání o bohyni a jejím zobrazení v antice. Reprodukce vystavených grafik doprovázejí texty, v nichž je autoři sami komentují tím, že odpovídají na ústřední otázku celého výstavního projektu: „Čím může antická Afrodita uchvátit současnou imaginaci?“

„Poselství Venuše je všem srozumitelné a stále aktuální, a tak bohyně krásy a erotiky svým způsobem promlouvá také do diskuze o postavení ženy v soudobé společnosti,“ zmínila na vernisáži další důležitou soudobou otázku členka Akademické rady AV ČR Markéta Pravdová a upozornila i na sympozium, jež se 20. září uskuteční v Akademii věd ČR a kde budou debatovat přední čeští historici umění o antických tradicích v poantické Evropě.

Výstava Afrodita dnes je k vidění do 22. října 2021 v Galerii Věda a umění v sídle Akademie věd ČR na Národní v Praze. Otevřeno je každý všední den od 10 do 18 hodin a vstup na výstavu je zdarma.