Splněný sen

„Životní prostředí se mění, a s ním také kvalita vody. Musíme hledat nové přístupy k úpravě vody, která se podle mého názoru stane nejdůležitější surovinou budoucnosti. Jsem ráda, že se v této laboratoři spojují potřeby regionu s vědeckým výzkumem,” uvedla předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová. Otevření se zúčastnil i předseda představenstva VHS Vrchlice-Maleč Jiří Štěpán, který zdůraznil jedinečnost nové laboratoře: umožní výchovu mladých odborníků a posílí optimalizaci procesů úpravy vody.

Datum slavnostního otevření laboratoře nebylo náhodné. Právě sem ke svaté Trojici začal před 18 lety docházet mladý doktorand Martin Pivokonský, dnešní ředitel Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR. „Byla to první úpravna vody, kterou jsem viděl. To, že tu dnes otvíráme společnou laboratoř, je splnění mého snu. Díky ní si budeme moci všechny technologie vyzkoušet v praxi. Ostatně k většině zásadních poznatků jsme se dobrali čistou empirií, metodou pokus omyl,” řekl Martin Pivokonský s tím, že dnešní studenti mají malou šanci dostat se do provozu a tato laboratoř jim poskytne dostatečné zázemí. Výstavbu laboratoře, která je v podstatě poloprovozním modelem úpravny vody, finančně podpořil program Strategie AV 21 – Přírodní hrozby, Voda pro život.

Vločky a vypraný písek

Česko má v současnosti 46 povrchových zdrojů pitné vody, přičemž největší z nich je Želivka. V kutnohorském kraji je první „centrální” vodovod doložený už v 15. století – byla jím kašna na náměstí. Do 70. let se pak bez jakékoli úpravy využíval pramen svatého Vojtěcha. Postupující znečištění vod si vyžádalo novou úpravnu, která se otevřela v roce 1973. V polovině 90. let k ní přibyla nová část, která se využívá dodnes, přičemž ta stará slouží pouze jako záložní. „Jsou tam nedostatečně dlouhé usazovací nádrže, v kterých vločky vzniklé koagulací znečišťujících příměsí nestačí dostatečně účinně sedimentovat,“ vysvětluje Martin Pivokonský, který návštěvníky oběma částmi provozovny provedl.