Původní diskutované podmínky i po intervencích profesních svazů a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) vláda mírně upravila, a zahrnula do kompenzace zaměstnanosti i část odvodů, které původně nebyly uvažovány. Jde o správný krok, přestože kompenzace je v ČR stále výrazně nižší než v okolních státech. Mzdy a odvody jsou ve většině malých a středních firem zásadní nákladovou položkou, a chce-li stát udržet zaměstnanost, musí se na nich podílet. Kdyby je musel od firem převzít (na úřadech práce), vyšlo by ho to mnohem dráž.

Kurzarbeit ve schválené podobě bohužel i nadále zůstal poněkud komplikovaný pro podnikatele, a i úřady práce budou mít nesmírně obtížnou práci s vyhodnocováním, zpracováním i kontrolní činností. Požadovali jsme i proto sjednotit kurzarbeit na jeden režim stejný pro všechny, neboť útlum se již mezitím přelil do většiny odvětví a typů firem, není již rozdíl mezi provozem zavřeným z důvodu krizového nařízení vlády a provozem zavřeným z důvodu nedostatku poptávky, firma prostě netvoří hodnotu.

Jako zábavnou hru proto vnímáme deklarovanou “redukci” počtu režimů kurzarbeitu: z původních pěti, jich je nově zase 5, jen jsou označeny odrážkami a nikoli písmeny.

Není jasné, podle jakého klíče MPSV v rámci nich vymyslelo různé výše plateb zaměstnanci podle druhu překážky v práci. “Naprosto mi uniká, proč firma, které vypadl italský dodavatel materiálu musí zaměstnancům, kteří jsou doma, platit 80% náhradu mzdy, zatímco firma, které vypadl italský zákazník, zaplatí zaměstnancům 60% mzdy. Podstata je jinde”, nevěřícně podotýká místopředsedkyně Pavla Břečková. Máme za to, že není podstatné, z jakého důvodu firma stojí – jinými slovy nevyrábí, netvoří hodnotu, a tedy neinkasuje. Přesto musí dál platit své závazky.

Stanovisko AMSP ČR je konzistentní – každá složitost pohltí i dobře míněné počiny. A to se bohužel stále nedaří odstranit, stojí hodiny práce pochopit, jak je systém kurzarbeitu (Antivirus) nastaven, jak jej aplikovat na prostředí konkrétní firmy, a kde nastávají riziková místa posuzování. Krizové programy mají být velmi přehledné, vylučující dvojí i trojí výklad a administrativně jednoduché.

Vláda navíc nevzala v úvahu pokrytí spodní hranice u náhrad pro zaměstnance. Jde o sociální aspekt podpory nižších příjmových skupin, například dělnických profesí a oborů. Jinými slovy, má-li někdo hrubou mzdu 18.000 Kč, v čistém je to asi 14.500 Kč, a když padne na 60 %, tak je to cca 9.000 Kč na měsíc. To nejsou například rodiny s dětmi schopny ustát. Týká se to v některých oborech řady MSP, kde jsou mzdy nesrovnatelné s nadnárodními korporacemi a v drtivé většině nedosahují ani průměrné mzdy (tj. 36.000 Kč). Šlo nám též o to, aby zaměstnanci se mzdami pod mediánem nespadli hluboko pod kompenzace nyní poskytované živnostníkům (tj. cca 500,- /den).

Na druhé straně oceňujeme, jak se vláda vypořádala se situací živnostníků, jakkoli očekáváme, že ještě dopřesní posuzování nároku na pomoc – ta je totiž poněkud zavádějící a nedomyšlená. Čiší z něj podezřívavost a předpoklad zneužití. Místopředsedkyně Pavla Břečková k tomu dodává: „V této situaci je nutno mít nadhled: možná se najde někdo, kdo systém zneužije, ale pořád lépe, než aby sítem propadli ti, kteří se snaží, rostou, platí daně a odvody, jen se nyní nevejdou do tabulky“.

Je navíc složité fungovat s výhledem pouze na 29 dní dopředu (opatření pro firmy i živnostníky je navrženo do 30.4.). Za klíčové nyní proto považujeme postupné uvolňování restrikcí. Nejvíce pomůže podnikatelům návrat do byznysu. Prosíme vládu, aby nám dala do pondělí 6. 4. 2020 instrukce, jak budou postupně uvolňovat restrikce, aby naši podnikatelé věděli s předstihem, kdy budou moci otevřít “krám”, a nebylo to pro ně opět překvapení.

Současně bude nutné alespoň provizorně stanovit, jak budou tato provozy fungovat v “novém světě”, tedy například kolik lidí najednou bude moci být v restauraci, v obchodě, na cvičení jogy apod.