Ředitelé škol, kteří uvažují o zapojení počítačů do výuky, podceňují personální a technickou stránku věci. Často předem řeší pouze to, jestli žákům pořídit raději netbooky nebo tablety a který výrobce hardwaru přijde s lepší nabídkou. Kývnout na výhodnou cenu však automaticky neznamená udělat správné rozhodnutí. Nestačí totiž pouze nakoupit počítače, na přechod k digitální interaktivní výuce musí být připraveni hlavně učitelé.

„Největší brzdou digitalizace české školní výuky paradoxně nejsou peníze na nákup hardwaru, ty školy nakonec vždycky nějak seženou, ale motivace pro učitele,“ říká Pavel Kubů, manažer pro vzdělávání společnosti Intel, jednoho z partnerů projektu VZDĚLÁNÍ21. „Přechod na interaktivní výuku je pro pedagogy náročný a znamená práci navíc, kterou jim bohužel nikdo nezaplatí. Pokud učitelé digitálně učí jen proto, že musí, v podstatě jen vymění učebnici za počítač a nevyužívají možností, které současné informační a komunikační technologie nabízejí,“ dodává Kubů. Projekt VZDĚLÁNÍ21 prokázal, že učit starými metodami s využitím moderních technologií je neefektivní. „Zapojení výpočetní techniky musí jít ruku v ruce se změnou stylu výuky,“ doplňuje Pavel Kubů.

„Navíc hrozí, že když pedagog nezvládne interaktivní hodinu uřídit po odborné ani technické stránce, u žáků a potažmo i jejich rodičů ztratí respekt a autoritu,“ konstatuje Pavel Kubů. Na interaktivní výuku přitom nemusí přejít hned celý učitelský sbor, digitalizaci školy zatím utáhne i jeden nebo dva učitelé. Finanční odměnu, která by podle ředitelů pedagogy motivovala nejvíc, však školy nabídnout nemohou, stávajícím bonusem je rekvalifikace zdarma, automatické opravy testů – žádné stohy papírů opravovaných po večerech doma – a také možnost snadno přizpůsobit výuku na míru jednotlivým žákům, těm nadaným, ale i těm s poruchami učení.

Ředitelé hřeší na to, že IT výuka přiláká nové žáky

Kromě schopných pedagogů škola současně nezbytně potřebuje fungující a spolehlivé technické zázemí a také kvalitní interaktivní učebnice. „Počítače samy o sobě totiž výuku nikam neposunou, naopak zbrklý přechod na digitální výuku může v konečném důsledku nadělat víc škody než užitku. Musí jít o promyšlené a systémové rozhodnutí ředitele školy,“ vysvětluje Pavel Kubů.

I sebelepší příprava učitele na interaktivní vyučovací hodinu je totiž k ničemu, pokud selže technika. Škola proto musí už předem počítat s tím, že potřebuje dostatečný počet zásuvek na dobíjení počítačů, kvalitní širokopásmové připojení k internetu a síťové pokrytí tříd – optimálně wifi či jednotný operační systém.

„Na problémy s nedostatečnou kapacitou připojení, výpadky sítě nebo vybitými počítači si stěžovala víc než polovina učitelů i žáků pilotních škol,“ vypočítává Pavel Kubů. S tím souvisí také skutečnost, že ve většině digitálních škol zajišťuje správu sítě některý z učitelů formou částečného úvazku. „Každá digitální škola potřebuje svého vlastního správce IT, ať už v podobě zaměstnance nebo externí služby. Učitel zkrátka nemůže případnou poruchu řešit, když zrovna učí někde jinde nebo se připravuje na vlastní výuku,“ říká Pavel Kubů.

„Ředitelé někdy hřeší na to, že zapojení ICT techniky do výuky vypadá dobře v profilu školy a přiláká nové žáky. Fakt, že digitální třídy jsou pro žáky i jejich rodiče atraktivní a lákají větší počet zájemců o studium, potvrdili všichni ředitelé škol zapojených do projektu VZDĚLÁNÍ21,“ dodává Pavel Kubů.

Děti, které se ve škole na počítači učí, už na něm doma tolik „nepaří“

Žáci pilotních škol hodnotí digitální výuku jednoznačně kladně a 90 procent z nich by ji doporučilo ostatním. „Je to boží, je to sranda, nemusíme tahat učebnice…“ – to jsou některé jejich odpovědi na otázku, v čem je výuka na počítačích lepší. Nejoblíbenějšími prvky interaktivní výuky jsou, vedle rychlého přístupu na internet videa a interaktivní obrázky, takzvané „doplňovačky“. Nestěžují si ani rodiče, naopak 70 procent z nich potvrzuje, že děti učení na počítačích baví více než jen s tištěnou učebnicí a více času jsou také ochotny věnovat domácí přípravě. Motivovaní žáci jsou přitom další nefinanční „odměnou“ pro pedagogy.

„Za jeden z největších úspěchů projektu považuji skutečnost, že žáci digitálních tříd začali počítač vnímat i jako pracovní nástroj, nejen jako herní konzoli, a přestali na něm ve svém volném čase trávit tolik času,“ říká Pavel Kubů. Tuto skutečnost potvrzuje i jeden z ředitelů: „Žáci počítače výrazně více využívají k učení než hraní, jednoznačně se zvýšila jejich IT gramotnost a jsou odpovědnější při využívání moderních technologií včetně bezpečnosti na internetu.“

O projektu VZDĚLÁNÍ21

Hlavním smyslem projektu VZDĚLÁNÍ21 bylo vyzkoušet zavedení moderních informačních technologií do každodenní výuky žáků druhého stupně základních škol a současně ověřit přínos digitalizace výuky pro žáky, učitele i samotné školy.

Interaktivní hodina probíhá optimálně tak, že děti střídají samostatnou práci s prací v menších skupinách a v celé třídě. Učitel ze svého počítače může sledovat kterékoli žákovské zařízení nebo práci vybraného žáka zobrazit na interaktivní tabuli.

Během čtyř let trvání projektu (2009 až 2013) se do něj zapojilo celkem šest základních škol z celé republiky, které se přihlásily a úspěšně prošly výběrovým řízením. Konkrétně jde o ZŠ L. Kuby České Budějovice, ZŠ Praha-Kunratice, ZŠ T. G. Masaryka Česká Kamenice, ZŠ Mládeže 3 Znojmo, ZŠ Leandra Čecha Nové Město na Moravě a 10. ZŠ Plzeň. Celkem 80 učitelů a téměř 500 žáků.

Projekt podpořilo pět partnerských firem: Nakladatelství Fraus, AV MEDIA, Hewlett-Packard, Intel a Microsoft. Partneři vybavili pilotní školy technikou a know-how formou školení a konzultací zdarma.

Odborným garantem VZDĚLÁNÍ21 je Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha, která sledovala projekt po celé jeho čtyřleté období a podílela se také na vyhodnocení výsledků. Závěrečnou zprávu PedF UK vydá v září 2013.