Akce, kterou v rámci projektu Oranžový rok podporuje i Jaderná elektrárna Temelín Skupiny ČEZ, se tento rok dočkala speciálního zahájení. „V rámci 52. ročníku jsme odkryli pomník Koloběžkové Grand Prix, který bude Bechyni zdobit během celého roku,“ přiblížil starosta města Štěpán Ondřich. „Jsme s letošní účastí moc spokojení, do dětského závodu se nám sešlo 208 dětí, to je úžasné číslo.“

„Letos byla organizace o něco složitější, neboť nám zemřel kolega a dlouholetý aktivní člen spolku Karel Třešňák, takže si jeho práci museli rozdělit ostatní,“ svěřil se Tomáš Vrchota, ředitel soutěže a předseda pořadatelského spolku Zbytek světa Bechyně. „Nicméně dopadlo to na výbornou. Kamkoli jsem přišel, měl jsem dveře otevřené a našli jsme společnou řeč, ať to bylo na městě, resp. v Kulturním domě, na policii nebo třeba ve Vodárenském sdružení Bechyňska. A samozřejmě bychom se neobešli bez sponzorů, ať je to ČEZ, nebo další firmy či naši drobní podnikatelé nebo půjčovna koloběžek Kostka.“

Na trať, která vedla od hotelu U Draka přes Bechyňský most, Zářečí, přes Lužnici, nahoru kolem zámku na náměstí a zpátky k hotelu, vyjela i záchranářská trojkoloběžka vyvedená v neonových barvách a osazená světelným majáčkem a houkačkou. „Já jsem Bechyňák a Grand Prix jezdím od dětství. Je mi osmapadesát, párkrát jsem vynechal, takže už ani nespočítám, kolikrát jsem se zúčastnil,“ přiblížil Libor Hrubý, který jako řidič-záchranář do závodu vyrazil se svými dětmi za zády. „Tento náš stroj jede už počtvrté, každý rok byl na jiné téma, letos jsme poprvé za záchranku. Bereme to jako recesi, na první místo určitě neaspirujeme, spíš bych nás viděl na konci startovního pole.“

Naproti tomu poprvé bechyňské ulice brázdili na vypůjčených koloběžkách Bakulovi, resp. četníci ze St. Bechyně a s nimi jeptiška. „Loni jsme se coby diváci trochu picli a slíbili jsme si, že bychom mohli letos jet taky. A když jsme se koukli na taťku a ty jeho grimasy, téma bylo jasné,“ popsala se smíchem Julie Prachařová, roz. Bakulová, která si trať užila v týmu s tatínkem, bratrem a manželem. „Kostýmy jsme si vyráběli sami, přes internet jsme koupili oblečení, zbytek jsou nažehlovačky, polepovačky a tak dál.“ A vyplatilo se, právě četníci ze St. Bechyně vyhráli letošní cenu za nejlepší kostým.