Kontakt se spolužáky a průběžné dozvídání se informací je jedním z nejdůležitějších aspektů zvládnutí začátků studia na vysoké škole. Společně strávené okamžiky mezi přednáškami – ať už na chodbách mezi posluchárnami, v menzách či bufetech – jsou momentem, kdy si hlavně studenti prvních ročníků navzájem sdělují vše potřebné nejen kolem studia, zápočtů a zkoušek, ale i kde co najdou a mohou na fakultě využít.

Protože v letošním akademickém roce nebyla na Fakultě stavební ČVUT v Praze klasická kontaktní výuka kvůli pandemii vůbec zahájena, vznikl zde mentorský systém, kde se pedagogové a studenti vyšších ročníků pravidelně novopečeným vysokoškolákům věnují. Ze začátku probíhaly schůzky skoro každý týden, teď se studenti se svými mentory setkávají zhruba jednou za čtrnáct dní. 

S iniciativou „průvodcovství“ pro prváky přišel Ing. Petr Kavka, Ph.D., pedagog z Katedry hydromeliorací a krajinného inženýrství Fakulty stavební ČVUT, když bylo jasné, že ani studenti prvních ročníků nebudou moci na konci září minulého roku nastoupit kontaktní výuku. Od přátel slyšel o systému, který se zkouší na jiné univerzitě, a navrhl na fakultě vytvořit něco obdobného. Jak uvádí, vzpomněl si přitom na svoje studium a říkal si: „Jak já bych tu školu vystudoval, kdybych se nedozvídal věci od spolužáků…“ 

Mentoring se za velkého zájmu o spolupráci ze strany pedagogů i studentů vyšších ročníků a podpory vedení fakulty povedlo rozjet už na konci října. „Podařilo se nám vytvořit zhruba dvacet týmů ve složení akademik a student, kteří si podle typů studijních programů rozebrali do svých ´kroužků´ všechny prváky. Těm jsme ale zároveň dali možnost přecházet z jednoho ´kroužku´ do druhého, aby mohli načerpat co nejvíc potřebných informací a zjistit, co jim vyhovuje,“ vysvětluje princip systému prof. Zuzana Pešková, proděkanka pro pedagogickou činnost Fakulty stavební ČVUT, která se sama také jednoho mentorského týmu ujala. 

Důležitou roli při mentoringu mají i studenti vyšších ročníků. Na schůzkách, které se konají přes MS Teams, se podílejí i Patrik Kučera, student magisterského programu Architektura a stavitelství, Ondřej Váňa, který je v bakalářském programu Geodézie a kartografie, a Jakub Holan, doktorand z Katedry betonových a zděných konstrukcí. Ondřej Váňa s budoucími geodety například řeší, jak zvládnout geodetickou výuku bez možností praktické výuky v terénu nebo jak se orientovat ve fakultním systému KOS. „Mě se prváci třeba ptají, jak funguje kreditový systém, jak se přihlásit na zkoušku, jak se na ni připravit a jak zkouška probíhá, protože to je naprosto odlišné od střední školy,“ říká Jakub Holan. „Často tvoříme i takovou spojku mezi některými vyučující a studenty, když dojde k nějakému zádrhelu v komunikaci. Také jim ale ukazuji, jaké aktivity na škole probíhají a že vysoká škola není jen o studiu,“ doplňuje Patrik Kučera.

Mentoringu se zhostil i Ing. Petr Kavka, Ph.D., který s nápadem přišel. „Přišlo by mi divné se nezapojit,“ směje se. „Zároveň jsem chtěl novým studentům ukázat, že o ně máme jako pedagogové zájem i mimo svoje hodiny. Já sám vím, že hodně věcí je na fakultě předáváno z generace na generaci a byla by chyba je o to připravit.“ V počátcích setkávání přitom řada studentů bojovala s ostychem. „Museli se naučit, že pro ně samotné je důležité se nebát zeptat. V tom hodně pomohlo propojení týmu pedagog a starší student, který ty bariéry pomáhá odbourávat,“ chválí si spolupráci se studentskou spolumentorkou doc. Eva Vejmelková z Katedry materiálového inženýrství a chemie. 

Z reakcí studentů prvních ročníků je přitom už teď vidět, že mentoring se osvědčil. „Zvládnout systém studia bez jakékoliv pomoci by bylo velice časově náročné a určitě bych udělal spoustu chyb, než bych na vše přišel sám. Na mentoringu si nejvíce cením ochoty starších studentů, kteří se nebáli s námi komunikovat a řešit problémy, které během semestru nastaly. Moc mi pomohlo i určité neformální představení školy a objasnění různých nepsaných pravidel, které jsou na škole zvykem,“ říká Vojtěch Hart, student prvního ročníku programu Architektura a stavitelství. „Mně mentoring pomohl zorientovat se ve výuce a jsem vděčný za rady, jak se připravit do dalšího semestru. Největší zmatek jsem měl v tom, jak a kde hledat všechny informace, abych něco nepřehlédl. Jednoduché nebylo ani orientovat se v nastavení rozvrhu, ale stačilo jen oslovit moji mentorku a ta mi ochotně vysvětlila vše podstatné a já už s tím neměl problém. Pochopil jsem, že se stačí zeptat a kdokoli pomůže a poradí a nikdo se nesměje kvůli neznalosti systému,“ doplňuje Dominik Harnach, student prvního ročníku programu Stavební inženýrství. Pomoc si cení i Eliška Fukalová, která studuje první ročník programu Geodézie a kartografie: „Jsem ráda, že si na nás studenti a pedagogové dokázali vůbec najít čas, protože online výuka je velmi náročná i pro ně samotné. Vždy přitom byli milí a ochotní věnovat se nám.“ 

Pozitivní přínos mentoringu se projevil i na studijních výsledcích. „Ačkoli jsme všem studentům při přijetí odpustili zkoušku z matematiky, neúspěšnost za první semestr bakalářského studia stoupla jen o 2,5 %. Co se ověřování znalostí týče, v tom přitom držíme stejnou úroveň jako vždy,“ říká prof. Zuzana Pešková. Zároveň přitom dodává, že studentům se fakulta snaží pomáhat se zvládnutím látky i dalšími formami. Fungují zde například repetitoria a možnosti individuálních konzultací s vyučujícími. Zároveň vznikla i řada výukových videí a kurzů.