Takzvaný mírový jaderný program začal v roce 1955 založením Ústavu jaderné fysiky ČSAV v Řeži a zahájením výuky jaderné fyziky a inženýrství na nově vzniklé fakultě – dnes jde o Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze (FJFI). Jednou z nejdůležitějších osob oboru a hybatelem dění byl otec prvního československého jaderného reaktoru, prof. Čestmír Šimáně. Ten by se 9. května 2019 dožil sta let, zemřel ve věku 93 let 26. července 2012.

„Profesor Čestmír Šimáně je úzce spojen také s naší fakultou, kam nastoupil v roce 1964. V letech 1967 až 1972 byl jejím děkanem a posléze zde působil jako vědecký pracovník, a to až do roku 2003,“ říká prof. Igor Jex, stávající děkan FJFI.

Čestmír Šimáně se narodil 9. května 1919 v Opavě, Vysokou školu technickou dr. Edvarda Beneše v Brně, kde souběžně studoval obory fyzika a matematika, absolvoval kvůli válečnému přerušení až v roce 1946. Za války byl nuceně nasazený v Poldině huti v Chomutově, a právě v té době si přečetl knihu Vladimíra Majera Radiochemie, vydanou v roce 1942, která probudila jeho zájem o štěpné reakce. Ten pak rozvinul v letech 1947 až 1949, kdy byl na dvou studijních pobytech v Paříži na College de France v Laboratoři jaderné chemie profesora Fréderica Joliota-Curie, držitele Nobelovy ceny za chemii (tu obdržel se svou ženou Irene Joliot-Curie – dcerou Marie Curie – v roce 1935 za syntézu nových radionuklidů).

V roce 1948 nastoupil Čestmír Šimáně do Ústavu pro atomovou fyziku založeného Českou akademií věd a umění a vedeného profesorem Václavem Petržílkou jako jeho první zaměstnanec. Zde vybudoval pracoviště v Hostivaři, které bylo vybaveno elektrostatickým urychlovačem protonů a deuteronů. V roce 1953 byl jmenován ředitelem tohoto ústavu, který přešel pod nově založenou Československou akademii věd jako laboratoř jaderné fyziky. Od roku 1954 do poloviny roku 1955 byl rovněž ředitelem Fyzikálního ústavu Akademie věd.

Štěpný reaktor se rozběhl na staveništi

V roce 1954 nabídl Sovětský svaz pomoc s rozvojem jaderných oborů a nabídl dodávku reaktorů a urychlovačů. Pro nově budované pracoviště v Řeži dodal Sovětský svaz štěpný reaktor a urychlovač. Vše šlo velmi rychle a reaktor dosáhl takzvaného kritického stavu, tedy okamžiku, kdy pracuje vlastní silou a nepotřebuje vnější zdroj částic, 24. září 1957. Jen zhruba deset zemí na světě to zvládlo dříve. Stavební práce v Řeži přitom byly dokončeny až v roce 1960, takže reaktor tehdy fungoval v podstatě na staveništi.