Se zástupci sdělovacích prostředků se vydal na zvláštní jízdu 14. března 1939 z Prahy do Pardubic. Trať tehdy urazil za obdivuhodných 68 minut. Dnes tuto trať urazí expresy za 52 minut. Rychlíky tažené elegantními parními lokomotivami „mikádo“ řady 387.0 tehdy potřebovaly na stejnou trasu skoro jeden a půl hodiny. Stříbrný šíp tak při své předváděcí jízdě novinářům demonstroval svou hlavní přednost, pro kterou měl být nasazen na důležité expresní vlaky – rychlost.

ČSD v čele motorizace železnic

Československé státní dráhy (ČSD) patřily v meziválečném období k průkopníkům motorizace železniční dopravy. Do roku 1939 si železniční podniky v Československu objednaly přes 600 motorových vozů různých typů od úzkorozchodných a lokálkových kolejových autobusů až po rychlíkové čtyřnápravové motorové vozy přezdívané pro svůj modro-krémový nátěr „Modré šípy“. V roce 1936 uvedly ČSD do provozu dva velmi rychlé aerodynamicky kapotované motorové vozy „Slovenská strela“, které mohly jezdit rychlostí až 130 km/h. V roce 1938 dosáhly mezi Prahou a Bratislavou rekordní cestovní rychlost 92 km/h překonanou teprve po roce 2000. Cesta mezi oběma městy tehdy trvala 4 h. 18 minut.

„Slovenská strela“ byla nebývale komfortní a rychlá, měla však jeden zásadní nedostatek. Jednalo se o jediný motorový vůz s kapacitou pouhých 72 míst, které byly nezřídka vyprodány. ČSD tak přemýšlely o zavedení dalších rychlých motorových expresů, které by nabídly větší počet míst. K tomu ale potřebovaly nové motorové vozy, ke kterým by bylo možné připojit další vozy.

V roce 1938 tak vznikl motorový vůz, který měl tyto požadavky splnit. Měl navrženou, podobně jako „Slovenská strela“, aerodynamicky řešenou skříň ovšem doplněnou o klasické nárazníky a spřáhlo, což by umožnilo připojit další vagóny. Maximální rychlost byla navržena na 130 km/h, ale protože se ukázaly brzdy prototypu jako málo účinné, byla mu rychlost omezena na 90 km/h. Tomu odpovídalo i „kryšpínovo“ označení vozu používané u ČSD M 260.0.

Při konstrukci vozu bylo použito mnoho zcela nových prvků, které však nebylo možné v běžném provozu dostatečně ověřit a před sériovou výrobou zdokonalit. Den po předvedení vozu 15. března 1939 obsadila Česko-Slovensko německá armáda a byl zřízen Protektorát Čechy a Morava a za krátko vypukla 2. světová válka. V těchto podmínkách nebyl prostor pro další zkoušky, vývoj a nakonec ani pro sériovou výrobu nových motorových vozů. Do provozu se pak vrátil na krátkou dobu až po roce 1945 a podle dostupných údajů najezdil asi více kilometrů na lokálkách než na hlavních tratích, pro které byl původně určen. Definitivně dojezdil v roce 1953, kdy neměl na svém kontě ani 50 000 kilometrů.

Nebývalý komfort pro cestující

Nejen v technické části konstrukce motorového vozu bylo využito množství moderních řešení. Komfortně byl řešen také interiér tehdejší 3. třídy. Zatímco o něco starší „Modré šípy“ byly ještě vybaveny dřevěnými lavicemi jen drobně čalouněnými u zádové opěrky, nabízel „Stříbrný šíp“ pohodlná kůží potažená křesla s podhlavníky a opěrkami rukou v uspořádání 2+2 se středovou průchozí uličkou a s místy proti sobě. Cestující měly k dispozici také stahovací rolety, které chránily před ostrým sluncem. Mnoho detailů, např. madla, kliky a další součásti byly vyrobeny chromované a vozu dodávaly elegantní až luxusní vzhled. Ten podtrhovalo i barevné řešení ve stříbřité a vínověčervené barvě. Použitá stříbrná stojí také za označením „Stříbrný šíp“.

Navzdory tomu, že byl vyroben jen jediný kus, který navíc nenajezdil ani mnoho kilometrů, stal se „Stříbrný šíp“ legendou. Toho dosáhl během další pohnuté historie, kdy sloužil jako sklad, šatna, nebo jako klubovna železničních modelářů. Kdy ho množství železničních fanoušků obdivovalo při cestě na východ republiky a vzpomínalo na úspěchy českého železničního průmyslu při průjezdu Ústím nad Orlicí, kde byl řadu let odstaven na kusé koleji. A v neposlední řadě se stal legendou díky tomu, že představuje jeden z mála dochovaných a navíc také úspěšně rekonstruovaných rychlíkových motorových vozů ČSD ze 30. let minulého století. Tedy ze slavného období předválečné motorizace našich železnic.

Znovu se narodil v Nymburce, jako bájný Fénix

Úvahy a snahy o záchranu provázejí „Stříbrný šíp“ doslova od jeho vyřazení z provozu. Díky péči desítek bezejmenných fandů z různých míst republiky se několik desetiletí dařilo bránit rychlému chátrání vozu a provádět menší opravy. Teprve v roce 2011 se na základě dohody Českých drah a jejích dceřiných firem VUZ Praha a nymburského provozu DPOV podařilo zahájit náročnou a kompletní opravu do provozuschopného stavu.

Náročná byla už příprava opravy, která znamenala zmapování celé konstrukce vozu a prakticky jeho nové vyprojektování. Množství zničených, ztracených nebo nefunkčních dílů muselo být znovu vyrobeno podle původních vzorů a zcela nově bylo nutné vyprojektovat řízení a pohon vozu. Ten v současnosti zajišťují dva agregáty TEDOM TD 242 RV TA 25, které pohánějí vůz prostřednictvím hydromechanické převodovky.

Nové motory rekonstruovaného vozu byly poprvé nastartovány 14. ledna 2016 a 15. března 2016, tedy skoro přesně po 77 letech od své první prezentace byl vůz v areálu nymburských dílen slavnostně představen. Od té doby představuje „Stříbrný šíp“ vlajkovou loď muzejních vozidel moderních trakcí ve skupině České dráhy. Je ozdobou mnoha železničních akcí, historických oslav. Výlet Stříbrným šípem si mohou objednat i jednotlivci a skupiny např. při cestě na svatbu, při oslavě životního jubilea, pro firemní akce a výlety nebo při organizaci nevšední cesty pro domácí i zahraniční turisty po krásách naší země. Vůz se už představil také na velkých mezinárodních akcích například v Drážďanech nebo v Budapešti, kde budil velký zájem u zahraničních železničních fanoušků.

Základní parametry „Stříbrního šípu“ M 260.0
(původní provedení):

• Spořádání pojezdu: (1A)´(A1)´
• Přenos výkonu: mechanický
• Výkon: 2 x 168 kW
• Max. rychlost povolená: 90 km/h
• Max. rychlost konstrukční: 130 km/h
• Hmotnost: 39 tun
• Délky přes nárazníky: 22,45 m Šířka: 2,985 m
• Počet míst k sezení: 64