Člověk v tísni zahájil novou etapu prostoru Langhans v centru Prahy, z něhož chce vybudovat místo pro setkávání lidí, kteří chtějí aktivně ovlivňovat veřejné dění;  kvalitou informací, v duchu tolerance a věcného přístupu k řešení lokálních i globálních problémů. Úvodní fotografická výstava reflektuje začátky organizace i její dnešní záběr v humanitárních, sociálních, vzdělávacích a informačních aktivitách.

„Nechceme ani nemáme ambici navázat na unikátní dramaturgii Langhans Galerie, ale rádi bychom tu vytvořili Centrum Člověka v tísni otevřené i dalším neziskovým organizacím. Jakési centrum aktivního občanství pro lidi, kterým není jedno, co se kolem nich děje,“ řekl Šimon Pánek, ředitel Člověka v tísni.

Vedle výstav tu budou moci návštěvníci shlédnout projekce dokumentárních filmů, zúčastnit se veřejných debat, využít prezenční videotéku značného množství filmů dřívějších ročníků festivalu Jeden svět, fair-tradovou kavárnu, studovnu vzdělávacích a odborných materiálů nebo školeni a workshopy Člověka v tísni a dalších neziskových společností, kterým chce organizace prostor nabídnout. 

Fotografická výstava 20 LET / TO BE CONTINUED představuje vývoj a pozadí práce společnosti i osobnosti, které její podobu nejvíce formovaly. Přináší původní, často zapomenuté fotografie z období 90. let, ale mapuje i šíři záběru humanitárních, sociálních, vzdělávacích, osvětových a informačních aktivit Člověka v tísni, který dnes působí ve 20 zemích světa a dlouhodobě i v řadě obtížných oblastí v České republice. Vedle archivních snímků výstava představuje fotografie pětice „dvorních“ fotografů Člověka v tísni: Ivy Zímové, Luboše Kotka, Ondřeje Němce, Jana Mihalička a Jarmily Štukové.

Když se řekne Člověk v tísni:

Petra Procházková, novinářka

Když se řekne Člověk v tísni, vybaví se mi začátky, kdy to byla parta mladých entuziastů, kteří chtěli opravdu pomáhat druhým. A i když se dnes rozrostl do veliké a profesionální organizace, tenhle étos tam stále zůstává.

Jan Urban, novinář, učitel, bývalý disident

Člověk v tísni je jedna z mála věcí, která se po listopadu v české společnosti opravdu povedla. To, že to z nesmírně skromných začátků dotáhl, díky obrovskému nasazení lidí, v největší a nejzvučnější podobnou organizaci ze všech postkomunistických zemí, je obdivuhodné.

Šimon Pánek, ředitel Člověka v tísni

Těch dvacet let představuje nejen obrovské množství konkrétní pomoci lidem v tísni, několik desítek zemí, kde jsme pracovali, úspěšné, silné a dlouhodobé informační a vzdělávací projekty, ale také značnou expertní práci, kdy se nezabýváme jen léčením symptomů, ale i hledáním příčin a snahou přispět k veřejným politikám.

Považuji za skvělé, že se nám podařilo organizaci při vší konkrétní práci také budovat, že jsme několikrát dokázali proměnit narůstající kvantitu práce a pomoci v novou, většinou strukturální a řídící kvalitu.

Začínalo nás pár v jedné místnůstce v Lidových novinách, věci jsme řešili u kafe, za chodu, a ručili si mezi sebou, že se věci dělají čestně a co nejlépe. Dnes jsme relativně velkou organizací s rozpočtem přes půl miliardy, financováním mimo jiné od EU, Světové banky, OSN či britské vlády.

Přesto se myslím podařilo zachovat étos Člověka v tísni z jeho začátku. Děláme to, co říkáme, máme sympatii a empatii k těm, kterým pomáháme, řídíme se hodnotami, jsme otevření…. Stručně řečeno s růstem jsme se nevyprázdnili, nezcyničtěli a neztratili dynamiku.

Přál bych si a budu o to usilovat, dokud budu ve vedení Člověka v tísni, abychom si především zachovali pokoru - pomáhali tam, kde je to třeba, tak jak to má smysl a opravdu se řídili potřebami a nikoli svými představami.

Samozřejmě mě zajímá, kromě přímé pomoci a sociálních služeb, i práce informační a osvětová, přinášení faktů a pohledů na problémy tak, abychom o nich, jako společnost, média, politici, dokázali vést co nejrozumnější a věcný dialog.

Zůstaneme i nadále schopni pomáhat ve velkých krizích, budeme pokračovat v dlouhodobé práci v rozvojových zemích, kde opravdu stačí málo, aby lidé, zejména mladí, dostali lepší šanci do života.

Doma, kromě komunikace s veřejností a vzdělávacích programů, zůstává zásadní práce s lidmi v sociálním vyloučení, většinou Romy, ale i s majoritou, aby tato komplexní a často emotivní a napjatá problematika byla nahlížena věcně, což je důležité pro lidi a rodiny žijící v sociálním vyloučení, ale samozřejmě i pro sousedství, pro majoritu. A samozřejmě bych rád viděl Člověka v tísni za deset let stejně schopného, racionálního a otevřeného jako dnes.

20 let Člověka v tísni v číslech

• 2 267 000 přímých příjemců pomoci
• 8 883 000 nepřímých příjemců pomoci
• 2 900 škol zapojených do Jednoho světa na školách
• 1 000 rodin politických vězňů dostalo pomoc
• 400 000 000 korun rozděleno po povodních v ČR
• 805 000 diváků na festivalu Jeden svět
• 290 postavených či rekonstruovaných škol 
• 4 800 klientů sociální práce ročně
• 20 700 absolventů vzdělávacích kurzů
• 5 539 000 000 kč  využito pro pomoc

Rok po roce

1992

Na popud Jaromíra Štětiny je v Lidových novinách založen novinářsko-humanitární tým Epicentrum, který vyhlašuje sbírku SOS Náhorní Karabach. Pomoc je dopravena do karabašských nemocnic, zpět přiváží skupina dobrovolníků válečné svědectví.

Koncem roku přechází humanitární aktivity pod Nadaci Lidových novin, která vyhlašuje Týden pro

Bosnu a vypravuje do válkou zmítané země první dodávky pomoci.

1993

Nadace zahajuje největší humanitární operaci z postkomunistických zemí na pomoc obyvatelům Bosny a Hercegoviny. Humanitární konvoje s potravinami a hygienickými potřebami směřují do obléhaných míst. Sarajevské nemocnice dostávají tři letecké zásilky léků.

Na pomoc obyvatelům Somálska je vypraven náklad léků a potravin.

Nadace vypravuje humanitární konvoj s padesáti tunami šatstva a potravin do hladomorem stíhaného Mongolska.

1994

Tým lidí z Nadace Lidových novin přechází pod křídla České televize a vzniká tak Nadace Člověk v tísni při České televizi.

Pomoc dětem v Bosně a Hercegovině pokračuje díky sbírce SOS Dítě v nouzi.

Nadace vyhlašuje sbírku SOS Čečensko.

Poprvé je udělena cena Homo Homini za významný osobní přínos k obhajobě lidských práv, kterou získává Sergej Kovaljov za mobilizaci veřejného mínění proti válce v Čečensku.

1995

Člověk v tísni otevírá stálou misi na Severním Kavkaze.

V českých a moravských městech se v rámci Měsíce Bosny a Hercegoviny konají koncerty a výstavy. Asi 150 umělců a intelektuálů přijíždí do ČR. Nadace spolupřipravuje návštěvu Václava Havla v obklíčeném Sarajevu.

Člověk v tísni začíná pomáhat krajanům v rumunském Banátu. První fáze projektu se zaměřuje na budování a rekonstrukce místních komunikací a škol. Od roku 2000 je prioritou rozvoj podnikání a vytváření pracovních příležitostí.

1996

Po skončení bojů v Bosně a Hercegovině se Člověk v tísni zaměřuje na rekonstrukci tamních nemocnic, škol a kulturních center ve městech Maglaj, Sanski Most a Lušči Palanka.

Rekonstrukce v okresu Sanský Most umožňují náv- rat přibližně 90 bosenských uprchlíků z ČR.

Člověk v tísni se soustřeďuje také na psychoterapeutickou pomoc obyvatelům Bosny a Hercegoviny trpícím posttraumatickým válečným syndromem.

1997

Člověk v tísni začíná dlouhodobě podporovat kubánskou opozici. Přímo na Kubě jsou distribuovány léky, technika a finanční prostředky.

Okamžitě po rozsáhlých povodních na Moravě je vyhlášena sbírka SOS Morava a Slezsko. Do postižených oblastí míří dodávky jídla, pitné vody a hygienických potřeb, těžiště práce Člověka v tísni spočívá v obnově vodních zdrojů.

V britském Doveru začínají působit dobrovolníci – zajišťují kontakt mezi romskými žadateli o azyl a místními sociálními pracovníky.

1998

Z výtěžku veřejné sbírky SOS Kosovo je do oblasti vypraven první humanitární konvoj. Pomoc pokračuje i v dalších letech, do roku 2001 se na kontě sbírky shromažďuje 69 milionů korun.

Běloruské centrum Člověka v tísni začíná monitorovat porušování lidských práv a poskytuje informace o Lukašenkově diktatuře.

Člověk v tísni dopravuje do povodněmi zasažených oblastí Tádžikistánu léky a hygienické potřeby v hod- notě 2,5 milionu korun z prostředků vlády ČR.

1999

Konvoje s více než 60 kamiony s nákladem humanitární pomoci míří do Černé Hory, Kosova, Makedonie a Albánie na pomoc kosovským uprchlíkům. Člověk v tísni se podílí na zásobování největšího makedonského uprchlického tábora.

V Kosovu se opravují domy a střechy.

Koná se první ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět.

Svou činnost zahajuje projekt terénní sociální práce a v sedmi vybraných romských lokalitách ČR začínají působit vyškolení pracovníci.

2000

Infoservis, informační projekt společnosti, začíná uveřejňovat články a tematické přílohy o dění v krizových oblastech, porušování lidských práv a současných globálních problémech.

Ve spolupráci s Českou televizí vznikají dokumentární filmy přinášející svědectví z krizových oblastí světa. Celkově bylo s ČT natočeno již 40 dokumentů.

Společnost Člověk v tísni působí ve válkou zmítaném Čečensku jako největší výkonný partner Světového potravinového programu (WFP). Je první organizací, která zásobuje válečné město

Groznyj.

2001

Vzniká projekt Varianty, jehož hlavním cílem je zlepšení vztahů mezi menšinami a českou majoritou. Koná se mediální kampaň proti rasismu a netoleranci „Be Kind To

Your Local Nazi“.

Společnost zahajuje z prostředků vlády ČR a daru města Hradec Králové projekt pomoci ústavům pro mentálně postižené v srbské Stamnici, Sremčici a Velikom

Popovaci.

Společnost realizuje v barmských uprchlických táborech v Thajsku vzdělávací a zdravotnické projekty z prostředků vlády ČR.

2002

V Afghánistánu začíná fungovat stálá mise, která realizuje dodávky potravinové pomoci a programy návratu uprchlíků.

Po rozsáhlých povodních je vyhlášena sbírka SOS Povodně, na jejímž kontě se shromažďuje celkem 269 milionů korun. Ty jsou využity na pomoc postiženým domácnostem a projekty veřejného zájmu.

Vzniká program Jeden svět na školách s cílem vzdělávat žáky základních a středních škol. Školám nabízí dokumentární filmy a doprovodné metodické pomůcky k výuce aktuálních témat současného světa a novodobé historie.

2003

V květnu začíná působit stálá mise v Iráku. Zaměřuje se na obnovu zdravotnictví a školství, po evakuaci do Jordánska také na rozvoj lidských zdrojů.

V Africe vznikají první čistě rozvojové projekty společnosti Člověk v tísni. V Namibii se zaměřují na zmírnění následků epi- demie HIV&AIDS, v Etiopii na školství a přístup k pitné vodě.

Člověk v tísni v Praze pořádá Mezinárodní konferenci o Severní Koreji, která upozorňuje na neúnosnou situaci korejských uprchlíků v Číně.

Člověk v tísni vstupuje do Alliance2015.

2004

Na přelomu roku 2003 a 2004 je vyhlášena sbírka SOS Írán na pomoc obětem rozsáhlého zemětřesení. Člověk v tísni staví v Bámu mimo jiné tři školy a polikliniku.

V říjnu se koná první ročník sbírky Postavme školu v Africe, jejíž výtěžek přesahuje 1 milion Kč.

Na Václavském náměstí v březnových dnech stojí symbolické vězení na podporu 75 politických

vězňů na Kubě.

V červnu zakládá Člověk v tísni pobočku na Slovensku, která působí ve východoslovenských

romskych osadách.

2005

Na pomoc obětem tsunami se na kontě sbírky SOS Srí Lanka schází přes 130 milionů Kč. Na Srí Lance se mimo jiné staví domy, školy a školky. Po silném zemětřesení v Pákistánu je také vyhlášena sbírka SOS Pákistán.

V České republice probíhá kampaň Likviduj! www. ceskaghetta.cz proti zhoršující se situaci sociálně vyloučených lidí.

V Ústí n.L., Plzni a Bílině startuje projekt Polis, jehož cílem je zvýšit šance znevýhodněných občanů.

Probíhá první ročník projektu Příběhy bezpráví- měsíc filmu na školách.

2006

Po jarních povodních je obnovena činnost povodňového týmu z roku

2002 a vyhlášena sbírka SOS Povodně.

Po izraelsko-libanonském konfliktu je otevřena sbírka SOS Libanon na humanitární pomoc libanonským uprchlíkům.

V oblasti je zahájen projekt psychosociální pomoci obětem konfliktu.

Propojením sociálně zaměřených projektů Člověka v tísni vznikají Programy sociální integrace, které se zaměřují na systémové řešení sociálního vyloučení v ČR.

2007

V reakci na živelní katastrofy jsou vyhlášeny tři SOS sbírky, které umožňují doručit humanitární pomoc postiženým záplavami v indickém Biháru, cyklonu Sidr v Bangladéši a požárů v Řecku.

V rámci podpory základních škol při zavádění školské reformy získává 500 škol novou vzdělávací sadu s názvem „Průřezová témata prostřednictvím dokumentárního filmu“, obsahující 24 dokumentárních filmů a příručku s navazujícími aktivitami.

Jméno společnosti se mění na Člověk v tísni, o.p.s.

2008

Přes snahu vojenské junty v Barmě znemožnit práci humanitárním organizacím se v rámci SOS Barma podaří poskytnout pomoc desetitisícům lidí postižených cyklonem Nargis.

V září otevírá Člověk v tísni stálou misi v Kambodži s cílem zlepšit péči o matku a dítě v jižní provincii Takeo.

Návštěvnost 10. ročníku festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět překonává hranici 100000 diváků.

Cena Homo Homini je udělena vězněnému čínskému disidentovi Liou Siao-po.

2009

Po ničivých povodních je v krátké době na kontě SOS

Povodně shromážděno téměř 70 milionů Kč. Terénní týmy navštěvují přes 1300

postižených rodin.

Koncem roku Člověk v tísni uzavírá téměř desetileté působení v Čečensku. Otevírá stálou misi v DR Kongo zaměřenou na pitnou vodu a zdravotnictví.

Programy sociální integrace v rámci boje proti předlužování občanů sestavují Index predátorského úvěrování, na jehož základě víc než půlka zahrnutých společností upravuje podmínky poskytovaných půjček.

2010

Bezprostředně po zemětřesení na Haiti v lednu zahájil Člověk v tísni humanitární pomoc. Později se zaměřuje zejména na školství.

Akce SOS Pákistán po nejničivějších záplavách v historii země se soustřeďuje na rychlou obnovu.

V devíti městech ČR jsou otevřeny předškolní kluby, které mají posilovat sociální kompetence dětí ze znevýhodněného prostředí.

V dubnu probíhají Studentské volby. Zapojuje se do nich 135 středních škol, studenti odevzdávají 20233 platných hlasovacích lístků.

2011

V červenci je vyhlášena sbírka SOS Somálsko na pomoc uprchlíkům před katastrofálním hladomorem v oblasti Afrického rohu.

Sekce Programů sociální integrace zavádí při práci s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí speciální norskou výukovou metodu Grunnlaget.

V průběhu roku Člověk v tísni distribuuje v chudých zemích 250000 sazenic stromů, 2763 kuřat, 522 koz, 86 ovcí, 40 oslů s povozem, 20 šicích strojů a 742 dávek kojenecké stravy, kterou čeští dárci nakoupili v e-shopu SkutecnyDarek.cz.

2012

Festival Jeden svět dosáhl rekordního počtu diváků 110 372 osob v Praze i v regionech. Na programu bylo 106 filmů z produkce 44 zemí.

V dubnu Člověk v tísni vyhlásil sbírku SOS Sýrie.

Z humanitárního fondu Klubu přátel uvolnil milion korun na podporu podzemní sítě syrských lékařů Doctors Coordinate of Damascus. Další milion korun z fondu směřuje na pomoc syrským uprchlíkům v Jordánsku.