Hosty zajímalo, jaké jsou názory Jana Fischera na Evropskou unii a jaká je podle něj její budoucnost. Jan Fischer sám sebe označil za eurokritika, nikoliv za euroskeptika, a uvedl, že hlavní problém EU vidí v přebujelosti institucí a nástrojů, které nejsou pod demokratickou kontrolou. Jako příklad uvedl projekt Evropa 2020. Podle jeho slov máme sklon přeceňovat roli odborných mezinárodních institucí. „Nejdůležitější je ochránit jádro demokracie“, dodává.

K aktuální otázce možného odchodu Řecka z Eurozóny Fischer uvedl, že existují tábory pro i proti, přičemž oba mají podle něj svou váhu. Fischerovi je bližší podpora udržení Řecka v Eurozóně. Fischer zdůrazňuje, že i k případnému odchodu Řecka nemůže dojít ze dne na den a měl by pro Evropu dlouhodobé negativní následky. Primární chybu vidí již v prvopočátku celého procesu, kdy bylo politicky rozhodnuto, že se země se zcela rozdílnými ekonomickými úrovněmi stanou součástí jednoho celku.

„Umím si představit jen jednu horší věc, než je Evropská unie, a to kdyby EU neexistovala. Unie má samozřejmě spoustu chyb, nejde však jen o to, jak ji vnímáme my, ale i o to, jak je vnímána zvenčí jako jednotný celek. “, dodal na závěr k tomuto tématu. A zdůraznil např. pozitivní působení institucí EU v zemích bývalé Jugoslávie.

Zmínil také, že ač se v souvislosti s EU nejčastěji mluví o Řecku a velmi špatné ekonomické situaci Španělska a Itálie, málokdo ví, že dlouhodobě nejzadluženějším státem Eurozóny je Belgie. „Problém Španělska není v rozpočtu, ale v bankovním sektoru. Navíc je zde 50% mladých nezaměstnaných do věku 25 let, což není chybou Evropské Unie“, odpověděl na dotaz jednoho z hostů. Poznamenal však, že například situace v Itálii nebo Irsku se zlepšuje, i když prognózy byly ještě donedávna opačné.

V další části večera se debata týkala současné politické situace v České republice. Podle Fischera se politici začali nežli politice – skutečné službě a správě veřejných věcí - věnovat spíše „ekonomickému engineeringu“ a administrování moci. Korupce u nás donedávna nebyla vnímána stejně ostře a negativně jako jiné kriminální činy a důraz se kladl hlavně na průzkumy veřejného mínění a techniky komunikace s médii. „Po revoluci jsme propásli možnost osvojit si, že korupce je stejné tabu jako loupež nebo jiný kriminální čin. Prostě že něco podobného normálního člověka ani nenapadne“, shrnul Fischer.

Dalším tématem středeční večeře byl český poměrný volební systém, který je jednou z příčin současného stavu české politiky. „Hlavním problémem je, že mnoho stran často upustí od svého volebního programu, neboť ho ztratí v koaličním víru“, řekl Fischer. Dodal také, že je potěšen zájmem občanů ČR o politiku a že pokládá za velmi důležitou vysokou volební účast. I přes velkou frustraci jsou lidé stále aktivní a zajímá je současná politická situace.

Co se týče dopadů finanční krize, Fischer podotkl, že se na krizi často díváme příliš globálně, přitom dopady jsou v každé zemi jiné. Tedy i recepty řešení bývají různé. V České republice se na rozdíl od jiných zemí nehroutil bankovní systém, daleko větším problémem je fakt, že se Česko dívá na záda 22 členům EU v podmínkách pro podnikání. I to je podle Fischera jeden z důvodů, proč stále více aktivních vzdělaných lidí odchází pracovat a podnikat do zahraničí. To představuje pro Českou republiku v dlouhodobém horizontu značnou ztrátu.

V průběhu večera došla řeč také na reformy, přičemž Fischer podotkl, že jsou nezbytné, musí však být srozumitelně vysvětlovány občanům, což bývá často problémem. „Pokud nejsou reformy adekvátně vysvětleny, pak jsou značně diskreditovány. Právě to žene lidi do ulic. Při veřejné diskusi se příliš zaměřujeme jen na politické strany. Chybí zde skutečná diskuse s dalšími prvky občanské společnosti, například s neziskovými organizacemi. A bez nich dohoda není možná.“ „Tyto skupiny nesmí být přehlíženy, neboť jsou součástí každého zdravého demokratického systému“, řekl Fischer.

Na závěr večera padla otázka na přínos přímé volby prezidenta pro českou společnost. Podle Fischera se nejedná o erozi zastupitelské demokracie, ale naopak. „Zvolením prezidenta přímou volbou můžeme aspoň částečně navrátit občanům důvěru v celý politický systém“, uvedl. Podle něj přímo volený prezident nemusí disponovat většími pravomocemi a neměl by vstupovat do každodenní politiky. K důležitým problémům a otázkám však nesmí mlčet. Podle Fischera by se měl vyjadřovat k dlouhodobým a strategickým tématům, mezi něž patří věda a výzkum, inovace, zahraniční a bezpečnostní politika, problémy seniorů i neziskového sektoru, otázky postavení a podpory rodiny.

Jan Fischer na závěr diskuse zdůraznil, že věří v potřebu a možnost navrácení slušnosti do české politiky. I to byl jeden z impulsů, proč se rozhodl vstoupit do boje o prezidentský mandát jako nestranický kandidát. Jeho cílem je navrátit občanům důvěru v politiku, ve stát a jeho instituce. Zdůrazňuje, že je důležité nepropadnout moci, lobbistům, ani populistům všeho druhu „Nejsem ten, který bude lidi strašit a říkat jim, že naše země nemá naději. Naopak. Česká republika šanci má a její občané si ji zaslouží." "Máme lidi, kteří se umí pracovně uplatnit v zahraničí nebo tam studují. Problém je, že se neradi vracejí zpět. I s tímto jevem se budeme muset v příštích letech vypořádat. Jediným způsobem je připravit jim takové podmínky, aby se vracet mohli a chtěli.“ „Musíme spravovat naší zemi tak, aby se v ní občanům žilo dobře a aby na svou vlast mohli být opět hrdí. Mám důvěru v talent lidí žijících v naší zemi“, uzavřel Fischer.

ELAI byl založen v roce 2010 absolventy univerzity v Cambridge, Lukášem Sedláčkem a Irenou Kalhousovou. Náplní činnosti ELAI je vytváření prostoru pro společné sdílení zkušeností a znalostí osob z různých sekcí české společnosti a realizace projektů za účelem podpory vzdělávání a inovací. ELAI klade důraz na dodržování etických zásad ve všech oblastech lidské činnosti. Mezi patrony ELAI patří Taťána le Moigne, ředitelka české a slovenské pobočky Google, Michal Mejstřík, člen NERVu a předseda Mezinárodní obchodní komory ICC ČR, Radek Špicar, ředitel Aspen institutu a Petr Bučík, partner firmy KPMG.

Lukáš Sedláček v minulosti působil například jako šéfredakor portálu Euroskop na Vládě ČR, projektový manažer neziskové organizace, analytik při Ministerstvu obrany ČR a dále jako senior manager v soukromém sektoru. Je spoluzakladatelem institutu ELAI a jejím výkonným ředitelem, prezidentem Oxford & Cambridge Alumni Society ČR, spolku sdružujícím absolventy univerzit Oxford a Cambridge v ČR, vysokoškolským lektorem a blogerem na portálu ihned.cz.

Irena Kalhousová pracovala v humanitární organizaci ADRA, kde vedla rozvojové projekty. Dále působila jako poradkyně primátora na Magistrátu hl. města Prahy a jako projektová manažerka v německé nadaci Heinrich Boll Stiftung. Momentálně se angažuje jako specialistka na Blízký východ. V této oblasti působila jako analytička v Asociaci pro mezinárodní otázky a nyní je hlavní analytičkou v Prague Security Studies Institute.