Dle „Řádu rozhodčích a delegátů FAČR“ (dále jen „Řád“) je jedním z předpokladů fyzické osoby pro výkon funkce rozhodčího (viz § 3 Řádu) živnostenské oprávnění nebo způsobilost k výkonu jiné samostatně výdělečné činnosti podle odstavce 3 písm. c) Řádu. Rozhodčí je dále mimo jiné povinen „vykonávat funkci rozhodčího v soutěžích, jejichž řídícím orgánem je Řídící komise pro Čechy, Řídící komise pro Moravu nebo Ligová fotbalová asociace, na základě živnostenského oprávnění k výkonu funkce rozhodčího. Z ustanovení předchozí věty je příslušná komise rozhodčích v případech zvláštního zřetele hodných oprávněna udělit výjimku a povolit rozhodčímu výkon funkce jako samostatně výdělečnou činnost. V soutěžích, jejichž řídícím orgánem je OFS, KFS, PFS nebo KFŽ, je rozhodčí povinen vykonávat funkci rozhodčího na základě živnostenského oprávnění nebo jako samostatně výdělečnou činnost.“

Z uvedeného vyplývá, že existence živnostenského oprávnění není jednoznačnou podmínkou pro výkon činnosti rozhodčího, když její vyžadování Řádem je závislé na druhu řídícího orgánu (u „nižších“ není nutnou podmínkou), ale i v případě výkonu funkce rozhodčího v soutěžích, jejichž řídícím orgánem je Řídící komise pro Čechy, Řídící komise pro Moravu nebo Ligová fotbalová asociace, je příslušná komise rozhodčích oprávněna udělit výjimku a povolit rozhodčímu výkon funkce jako samostatně výdělečnou činnost. Řád zde nelogicky odděluje živnost a samostatnou výdělečnou činnost, když i provozování živnosti se samostatnou výdělečnou činností rozumí.

Z Řádu rovněž vyplývá (§ 2 – Výklad pojmů), že oprávněním rozhodčího vykonávat funkci rozhodčího v souladu s tímto řádem je licence rozhodčího.

Bez ohledu na to, zda je pro výkon funkce rozhodčího dle Řádu živnostenské oprávnění vyžadováno či není, je pro posouzení toho, zda se v případě vykonávané činnosti (rozhodčího fotbalu) jedná o činnost, která má charakter živnosti či ne, nutné vycházet z charakteru této činnosti ve vztahu k základním znakům živnosti stanoveným § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“).

Podle § 2 živnostenského zákona je živností soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Soustavnost činnosti fotbalového rozhodčího nelze, bez ohledu na úroveň licence a soutěže, ve které působí, zpochybnit a tento znak živnosti je tedy dle GFŘ naplněn.

Toto již nelze říci o podmínce samostatnosti. Samostatností je nutné chápat absenci závislosti, kdy prvek řízení jinou osobou je potlačen. Aby byl naplněn prvek samostatnosti, musel by sám fotbalový rozhodčí rozhodovat o tom, zda a jaké utkání bude řídit, na jakou nominační listinu rozhodčích bude zařazen atd. Jak vyplývá z dále uvedeného, rozhodčí FAČR takovouto samostatností nedisponuje.

Naopak již samotné vymezení pojmu rozhodčí v § 2 Řádu, dle kterého se rozhodčím rozumí fyzická osoba, která je v souladu se Stanovami registrována jako člen FAČR se zvláštními právy a povinnostmi rozhodčího a která na základě dohody mezi rozhodčím a FAČR vykonává funkci rozhodčího, vyplývá potlačení prvku samostatnosti při výkonu činnosti rozhodčího. Dle Řádu FAČR organizuje činnost rozhodčích (delegátů) a dbá o jejich vzdělávání. Pro udělení licence musí např. rozhodčí absolvovat příslušné školení v rozsahu stanoveném Komisí rozhodčích FAČR a splnit prověrky z teorie a fyzické připravenosti v rozsahu stanoveném Komisí rozhodčích FAČR. Komise rozhodčích navrhuje rozhodčí na nominační listinu rozhodčích, navrhuje postupy a sestupy rozhodčích (po provedeném zhodnocení výkonnosti rozhodčích po skončení soutěžního ročníku). Rozhodčímu vzniká v souvislosti s výkonem jeho činnosti řada povinností, přičemž mu hrozí (viz § 11 Řádu) za nedostatky související s touto činností řada sankcí (pořádkové pokuty ukládané komisí rozhodčích), případně, pokud zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že byl rozhodčím spáchán
disciplinární přečin, předání věci komisí rozhodčích s návrhem na zahájení disciplinárního řízení příslušnému disciplinárnímu orgánu. Za řízení utkání pak rozhodčímu vzniká nárok na úhradu odměny v pevně stanovené výši dle Přílohy č. 1 Řádu (sazebník odměn rozhodčích a delegátů).

Všemi uvedenými skutečnostmi je dle názoru GFŘ prvek samostatnosti v činnosti rozhodčího FAČR značně potlačen.

Rovněž tak dle GFŘ nelze dojít k závěru, že rozhodčí FAČR vykonává činnost vlastním jménem, neboť neřídí zápasy vlastním jménem jako fyzická osoba, ale jako „reprezentant“ FAČR, jíž (nikoliv klubům, jejichž zápasy řídí) je za svoje výkony při řízení zápasů a související činnosti zodpovědný.

Dle GFŘ tak nejsou v případě činnosti rozhodčího FAČR naplněny dva ze základních znaků živnosti, a to, že činnost je provozována samostatně a vlastním jménem.

Bez ohledu na to, zda je pro výkon činnosti rozhodčího živnostenské oprávnění Řádem vyžadováno, či nikoliv, dle GFŘ nelze činnost rozhodčího FAČR považovat za živnost. Ani příjmy plynoucí z této činnosti tak není možné zdaňovat jako příjmy ze živnostenského podnikání s možností uplatňovat výdaje procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP ve výši 60 %.

GFŘ tak setrvává na svém stanovisku vyjádřeném v Zápisu z jednání KV KDP k příspěvku 449/18.03.15 – Daňový režim rozhodčích na úrovni výkonnostního fotbalu k bodům 3.2.1. a 3.3.1.