Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise pak v témže roce podepsaly dohodu o zavedení každoročního Evropského dne linky 112. Od té doby se v tento den po celé Evropě konají různé akce a události s cílem propagovat výhody jednotného evropského čísla tísňového volání.

Co je linka 112, kdy a proč vlastně vznikla?

112 je tísňová linka, která funguje ve všech státech Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku.

Vznikla na základě rozhodnutí Rady Evropských společenství č. 91/396/EEC ze dne 29. července 1991 o zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání.

Důvodem bylo usnadnit komunikaci lidí, kteří potřebují pomoc, s tísňovými službami na území Evropské unie. Vzhledem k tomu, že došlo k výraznému nárůstu soukromých i služebních cest v rámci Evropy a čím dál častěji se stávalo, že si cizinci nebyli schopni díky jazykové bariéře a neznalosti čísel tísňových linek navštívené země, zavolat si o pomoc v nouzové situaci, stanovila Rada Evropských společenství číslo 112 pro tísňová volání a zároveň závazným předpisem stanovila členským státům EU povinnost zavést toto číslo nejpozději do 31. prosince 1996.

Nechala na rozhodnutí každého státu, zda bude 112 jediným tísňovým číslem dané země nebo si ponechají i svá dosavadní čísla tísňových linek. Ve většině zemí funguje číslo 112 společně s dříve zavedenými národními čísly tísňového volání, pouze v třinácti zemích (např. v Dánsku, Estonsku, Finsku, Nizozemsku) je číslo 112 jediným tísňovým číslem. Hovory jsou přijímány většinou policií nebo hasiči, v některých státech orgány civilní ochrany (např. Lucembursko, Slovensko), speciální státní organizací (např. Finsko, Rumunsko či Bulharsko) nebo speciálními call centry telekomunikačních operátorů (např. Irsko, Řecko, Švédsko).

Linka 112 v České republice

Česká republika začala podnikat kroky k zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání v roce 1996, kdy podala žádost o vstup do Evropské unie.

Číslo 112 bylo pro účel vzniku nové tísňové linky uvolněno na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Do roku 1998 na něm byla provozována služba informace o přesném čase.

Jednotné evropské číslo tísňového volání bylo v České republice zavedeno na základě usnesení vlády č. 391/2000 ze dne 19. dubna 2000, ve znění usnesení vlády č. 350/2002 ze dne 3. dubna 2002.

K příjmu tísňového volání na lince 112 byl určen Hasičský záchranný sbor ČR. Bylo vybudováno 14 center tísňového volání umístěných v sídlech hasičských záchranných sborů krajů, jejichž testovací provoz byl ukončen v červnu 2004. Tato centra jsou v rámci České republiky hlasově i datově propojena a jsou vzájemně zastupitelná. V případě přetížení nebo výpadku v jednom kraji jsou hovory automaticky přesměrovány na další telefonní centra tísňového volání 112, takže se nestane, že by se člověk, který potřebuje pomoc, nedovolal.

Operátoři a operátorky linky jsou schopni odbavovat hovory v češtině, angličtině a němčině. V případě potřeby mají k dispozici softwarovou podporu i v dalších světových jazycích.

Tísňová linka 112 je v provozu nepřetržitě, 365 dní v roce, dvacet čtyři hodiny denně. Jen za loňský rok naše operační střediska přijala celkem 2 289 149 tísňových volání, z toho 277 259 na tísňovou linku 150, zbývajících 2 011 890 volání směřovalo na linku 112.

Výhody linky 112

Linka 112 je univerzální, to znamená, že nemusíte přemýšlet, jestli potřebujete volat hasiče, policii či zdravotní záchrannou službu. Operátor vás přepojí na tu složku IZS, kterou v dané situaci potřebujete.

Volání je zdarma, a to jak z pevné linky, tak z mobilního telefonu

Lze se dovolat bez SIM karty, bez zadání PIN kódu

Stačí být v dostupnosti alespoň jedné sítě GSM a mít nabitou baterii u telefonního přístroje.

Díky technologiím (např. NIS IZS), které využívají operátoři tísňových linek, je možné přibližně lokalizovat místo, odkud volající telefonuje.Čísla tísňového volání v České republice:

112    Jednotné evropské číslo tísňového volání
150    Hasičský záchranný sbor
155    Zdravotnická záchranná služba,
158    Policie
156    Obecní (městská) policie

Jak postupovat, když voláte na tísňovou linku?

Sdělte operátorovi
- co se stalo,
- jestli je někdo zraněný,
- kde se to stalo, v jakém městě a v jaké ulici,
- své jméno a číslo telefonu, ze kterého voláte.
- Nezavěšujte, odpovězte operátorovi na jeho otázky.
- Postupujte dále podle pokynů operátora.
- Nikdy nezavěšujte jako první. Buďte připraveni odpovědět operátorovi tísňové linky na jeho případné doplňující dotazy. Po ukončení hovoru vyčkejte na zpětný telefonát, který ověří pravdivost nahlášené zprávy a sníží riziko, že se jedná o „planý poplach“. Po ukončení hovoru si nechejte telefonní přístroj u sebe pro případný další zpětný hovor operátora.