Vážení členové Komise pro etiku Syndikátu novinářů České republiky,

dovoluji si obrátit se na Vás jakožto autoritu v oboru žurnalistiky s žádostí o stanovisko ke způsobu práce se zdroji a jejich ověřování, jehož jsem byl v nedávné době svědkem. Obracím se na Komisi pro etiku při SN ČR i přesto, že se během zasedání v červnu 2021 dle mého názoru dopustila několika argumentačních faulů a zbytečných osobních výpadů při hodnocení mého rozhodnutí o neposkytování informací vybraným dezinformačním médiím. Na tomto svém rozhodnutí i nadále trvám, a má čerstvá zkušenost s prací některých žurnalistů mě opětovně utvrdila v nezbytnosti takového opatření, které mimochodem - neb to bylo předmětem Vaší ostré kritiky - neovlivňuje svobodný přístup k informacím dle zákona 106/1999 Sb., ale pouze běžnou e-mailovou a telefonní komunikaci. Ve Vašem červnovém hodnocení mého rozhodnutí jste se zcela vyhnuli jakémukoli pokusu o přezkum dodržování základních novinářských pravidel a postupů, které redakce mnou označované jako dezinformační uplatňují při publikování textů týkajících se Kanceláře prezidenta republiky, prezidenta republiky či mě osobně. Argumentaci jste pojali spíše emotivně než věcně či analyticky, což jsem nicméně ochoten pochopit vzhledem k možnému nedostatku podkladů a informací týkajících se konkrétních případů dezinformačního jednání ze strany médií. Tento nedostatek si proto dovoluji napravit v tomto dopisu.

Můj podnět se totiž týká článku Hospodářských novin ze dne 4. 8. 2021 s názvem "Mynář podle církevních dokumentů blokoval projekt svatovítských varhan". Článek obsahuje hned několik dezinformací a především vychází ze zdroje, jehož autenticitu autoři článků nikterak neověřovali. Svůj článek tak vystavěli na chabém základu údajného "zápisu z jednání", který ovšem nebyl nikým podepsán, obdrželi jej z anonymního zdroje, nekontaktovali dotčené instituce (Kancelář prezidenta republiky a Arcibiskupství pražské) s žádostí o ověření pravosti dokumentu. Je logické, že pakliže má jako jediný zdroj informace sloužit "zápis z jednání", kterýžto z podstaty věci slouží jako dokument dané instituce, obchodní společnosti či úřadu, měl by být dán prostor takové instituci ověřit jeho pravost, aby se předešlo vzniku dezinformace způsobené v tomto případě zřejmě jednotlivcem, který jednal s nečestným úmyslem osobní msty či se záměrem vyvolat mediální senzaci. Neověřit pravost takového dokumentu považuji za hrubé pochybení samotných základů práce novináře, jak o něm hovoří například akademik Denis McQuail, a zároveň v takovém jednání spatřuji taktéž porušení Etického kodexu Syndikátu novinářů ČR, a to hned ve dvou bodech: